Ferita Anima

21. února 2016 v 15:48 | Pervy Salamander
ach..po hodně dlouhé době tu máme nějakou tu splácaninu. Pardón, že tu tak dlouho nic nebylo. 1. nechtělo se mi psát, 2. nechtělo se mi psát... Zkrátka menší přestávka. I tak doufám, že se vám povídka bude líbit. Navazuje na předešlou povídku Zhroucený, kdy Aaron neustál ztrátu celé své jednotky. Ano, je to zase smutné ALE po smutném období přichází to veselé ;)

"Aarone, kolikrát se o tom ještě budeme bavit?" seděl jsem v podřepu na zemi a uklízel střepy rozbité vázy.
"Už se o tom nemusíme bavit nikdy." odsekl nafuněně Aaron sedící na pohovce.
Hodil jsem po něm zlostný pohled. Aaron mi ho oplatil a pak pohled odvrátil ke krbu.
Douklidil jsem střepy a opřel se o kuchyňskou linku.
Byl jsem zoufalý.
Bylo to už pár týdnů, co pustili Aarona z nemocnice.
Jeho stav se ale nijak nelepšil.
Moc dobře jsem věděl, co by měl Aaron udělat, ale on to z nějakého nepochopitelného důvodu prostě odmítal. Proč?
"Vždyť to přece není žádná ostuda chodit k psychiatrovy."
"Nechci." štěkl zas Aaron
"Aarone.."
Nenechal mě ani nic říct. Vstal, prbodl mě očima a oddupal do ložnice.
Nezapoměl prásknout dveřmi.
Prohrábl jsem si vlasy a zhluboka se nadechl. Všiml jsem si malé ranky na prstě. Nejspíš jak jsem uklízel střepy.
Podíval jsem se na hodiny. Za necelou hodinku mám být v práci.
Musím vymyslet, jak dostat Aarona do odbroných rukou.
 

"BOY" - SHORT FILM

14. ledna 2016 v 21:22 | Pervy Salamander |  Videa
Oyio.
Pardón, že se teď blogu věnuji tak málo... složité období, řekla bych :D A o Lochnesce ani nemluvím, ona má teď zkouškové a má toho nad hlavu. Nejspíš už ani netuší, že nějaký blog máme :D

Proč ale dnes přicházím. Už nějaký ten den brouzdám na youtube a hledám nějaké pěkné krátké filmíky. Znáte je. Takové ty co dělají studenti neb jen lidi které to baví. Některé jsou vtipné, některé roztomilé, některé dojemné.
Jsou jich tuny. A ani by jste nevěřili, jak je těžké mezi nimi najít fakt dobrý.
Ano, jsem příšerně kritická ale ... prostě jsem hold takovýa jde mi i o maličkosti.
A nkonec se našel jeden, který mě naprosto očaroval.
Je strašně krásně natočený, má velice říjemnou atmosféru a hluboký příběh. Je na nějakých 15 minut.
Pojednává o problematice lidí, kteří se narodí ve špatném těle a o tom, jak to je těžké, když vás nikdo neposlouchá.


Děti nemůžou za vaše posraný životy

5. ledna 2016 v 13:23 | Pervy Salamander |  ostatní psaní
Oiyo.

Dnes bych se s vámi chtěla podělit o jeden velice zajímavý článek.
Ano,sice nemá vůbec nic společného s Yaoi ani ničím takvým.. Dokonce se týká malých děti, které moc v lásce nemám. A o tom právě tento článek je.
Byla bych moc ráda, kdyby jste si ho přečetli a trochu se nad ním zamysleli. Hlavně ti, kteří nemají rádi malé děti ve společenských prostorech, tím myslím v tramvaji, kavrnách atd..
Myšlenka tohoto článku je, podle mě, totiž docela důležitá. Pojednává o tom, jak se přistupujeme k malý dětem ve společnosti, jak jsme vlastně zakonzervovaní a jak nám jsou malé děti na obtíž. A jak díky této nenávisti odstřiháváme nebohé matky od jakýchkoliv sociálních vztahů. Ubohé matky.
Tak prosím prosím, přečtěte si tento článek, který je napsán matkami s dětmi.
(a omlouvám se, že první článek v roce 2016 je zrovna o něčem takovém, co se vůbec netýká našeho blogu :D Ale mě osobně to velice zajímalo a tak jsem se o tom s vámi chtěla podělit. Snad to pochopíte. Příjemné čtení.)

Děti nemůžou za vaše posraný životy

matky

Další články


Kam dál

Reklama