Noční směna

28. ledna 2014 v 8:33 | Pervy Salamander

Noční směna.

Lukas X Mike



Mladík si chvatně navlékl černé triko a bílé, ktré měl předtím na sobě pohodil do skříňky. Vzal mikinu z věšáku, oblékl si ji. Vysoké botky které na něj čekaly též ve skřínce si zavázal jen na pět direk. Zbylých pět nechal volné. Postavil se a už si chtěl brát kabát,když v tom na něj někdo promluvil. "Už jdeš domu?" Byl to vysoký, štíhlý muž v bílém plášti, který vypadal tak na šestnáct,ale ve skutečnosti mu bylo třicet pět. "Jo,jo. Už mám odslouženo,takže můžu jít. Ty máš ještě směnu?" "Hm, do devíti." Mladík se pokusil o povzbudivý úsměv. "To zvládneš! Jsi přece nejlepší chirurg ve městě ne?" zalicholil mu a poplácal ho po zádech. "Neřekl bych,že jsem nejlepší." Zakašlal muž a posadil se na lavičku uprostřed místnosti. "Jen se snažím být dobrý." Mladík vzal do ruky kabát a zavřel skříňku. "No vidíš, a jde ti to." Prohodil. Vytáhl si rukáv,aby se mohl podívat na hodinky. "Hele, já už musím jít. Jak děláš zítra?" "Co?" muž byl myšlenkami jinde. "Jo promiň, zdržuji tě. Zítraaa..." na chvíli se odmlčel. "Zítra je pátek?" mladík kývl. "Zítra mám od dvou." Mladík se usmál. "Já taky. Tak se uvidíme." "Jasně." Muž mu úsměv opětoval. "Tak zejtra. Zdar." Muž zvedl ruku jako gesto rozloučení. "Zejtra." Hlesl mladík, usmál se a navlékl si kabát. Když si ho upravovat, vypadla mu z kapsy obálka. Nevšiml si toho. "Tak čau." Zvedl též ruku, vzal si tažku přez rameno a odešel. Muž se jen usmál, vstal a chtěl také odejít, všiml si ale dopisu. Rychle ho zvedl a chtěl ještě za kolegou zavolat,ale ten už nebyl nikde v dohledu. Chvíli tam tak zaražené stál, pak jen pokrčil rameny a rozešel se opačným směrem do útrob nemocnice. Po cestě si prohlížel obálku. Nebyla zalepená a ani na ni nebyla adresa. Pozvedl obálku proti světlu. Něco v ní ale bylo. Muž věděl, že je to nejvyšší stupeň neslušnosti,ale zvědavost byla silnějí než slušnost a tak se podíval dovnitř. Vytáhl papír, přeložený na půl. Obálku strčil do velké kapsy doktorského pláště a papír otevřel. Zastavil se,aby si dopis mohl pořádně pročíst. Náhle do něj málem vrazila mladá žena. "Oh muj, promiňte doktore." Začala se okamžitě omlouvat. "To je v pořádku." Usmál se muž a ustoupil ke zdi, aby mohli lidé normálně procházet a nenaráželi do něj. Vrátil se pozorností zpět k dopisu.

"Milý Lukasi,
Nevím, jak na tenhle dopis budeš reagovat, ale já už to prostě déle nevydržím. Musím ti to konečně říct. Víš Lukasi, já Tě miluji..."

Muž vykulil oči a lehce pootevřel pusu. Cože? Miluje? Rychle se vzpamatoval a četl dál.

"...Miluji Tě už od dob, kdy jsme spolu studovali medicínu. Pamatuješ si vůbec na tu dobu? Byli jsme nejlepší přátelé. Pořád jsme byli spolu. Ve škole, venku, pořád. Bylo to krásné období. Já jsem v sobě ale celou tu dobu cítil něco, co jsem si nedokázal vysvětlit a co mě v určitém ohledu děsilo. Nikdy jsem o tom s nikým nemluvil. Pak jsme vystudovali a ty jsi šel studovat dál. Já se rozhodl se jít uplatnit. Získal jsem práci tady na chirurgii jako nemocniční bratr. Neustále jsem na tebe ale myslel. Den co den, minutu co minutu. Nemohl jsem tě dostat z hlavy. Jeden čas mě to i straně sralo. Pak jsem si šel jednou sednout s kamarádama z dětství. Nějak se stalo to, že jsem jim o tom všem řekl. Oni mi na to řekli, že je to láska. Nejdřív jsem jim říkal, že je to blbost, že jsem na ženský a takovýhle. Pak jsem měl ale čas přemýlet a uvědomil jsem si, že na tom,co říkali bude asi něco málo pravdy. A to byla ta chvíle, kdy jsem si uvědomil a připustil, že Tě miluji. A pak najednou jsi přišel k nám na oddělení jako novej doktor. Říkal jsem si jak je to neuvěřitelná náhoda, že jsme se zase potkali. Bál jsem se ale, že jsi na mě zapoměl. Jenže ty jsi nezapoměl. Hned jsi mě poznal. Bylo mi krásně. Po dlouhé době jsem pociťoval opravdové štěstí. Pak jsi mi ale řekl, že máš známost. Musím říct, že mi to trochu zlomilo srdce. Nechci být ale nijak škodolibý, nebo vám přát něco zlého. Naopak. Doufám, že vám to spolu vyjde. Pamatuju si do teď, jakej má problém sehnat si holku. Jsi sice nádherný a letí na tebe každá,ale jsi vybíravý. No... abych přestal psát kraviny... Chtěl jsem ti tohle prostě jen říct, protože už to dál nevydržím. Doufám, že zůstaneme i nadále přáteli.
Miluji Tě.
Mike."
Muž nemohl popadnout dech. Co to...je..? Nemohl věřit tomu, co si právě přečetl. Mike mu napsal... milostný dopis? Kde se vyznává? Jemu? To bylo moc. Víc, než by muž mohl vydržet. Rychle zbalil dopis zpět do obálky, dal si ho hluboko do kapsy a rychle se rozešel k výtahům. Když mačkal tlačítka na přivolání výtahu, klepaly se mu ruce. Dopis na něj hodně zapůsobil. Nevěděl, co má dělat. Nevěděl, jak se vypořádat s pocity, které se v něm teď praly. Rychle nastoupil do výtahu a zmáčkl tlačítko pro páté patro. Chirurgie. Výtah jel snad sto let. Tak to muži připadalo. Chvatně vystoupil a vydal se na své domovské oddělení. Ani nepozdravil pacienty, co ho zdravili,když ho zahlédli. Namířil si to rovnou na sesternu k rospisu služeb. Rychle si papír vzal, sedl si a k uchu si vzal telefon. Po asi hodině telefonování a domlouvání byla jeho práce hotova. Všechny služby, které měl mít s Mikem měl teď přehozené na jiný den. Podle rozpisu co měl před sebou se s ním v nebližším týdnu neměl ani jednou vidět. Bude to tak lepší. Alespoň do té doby, než se vechno uklidní...
***
Mike se bezduše potácel nemocniční chodbou. Poslední týden byl pro něj velmi těžký. Nejen, že ztratil jeden velmi důležitý dopis, ale Lukas se k němu začal chovat strašně odměřeně a chladně. Na všechny okolo se usmíval, jen na něj byl zlý. A co víc, Lukas si přehodil všechny směny tak, aby se s Mikem viděl jen minimálně. A to Mikaea neskutečně zraňovalo.
Dopotácel se až do sesterny a svalil se na pohovku. "Dobré ráno Miku." Hlesla dlouhovlasá drobná dívka. "Ahoj Luno." Odpověděl Mike nazpět. "Jak je ti dnes?" Luna postavila konvici na čaj. Mike neodpovídal. Chvíli tam byli jen mlčky, jediné co ticho rušilo,byla varná konvice. Cvak. Luna zalila dva šálky a jeden podala Mikovy. "Na probrání." Hlesla a lehce se usmála. "Děkuji." Oplatil ji úsměv. Dívka sebou cukla a začervenala se. Vzala svůj šálek a rychle z místnosti odešla. Mike nechápal. Ale nedělalo mu to nijak těžkou hlavu. Rozhlédl se. Chvíli koukal z okna. Pak se napil kávy. Když pokládal hrnek na stůl pozvedl oči. Jeho pohled upoutal papír připíchnutý na nástěnce. Byl to rozpis služeb a něco na něm bylo červeně zvýrazněno. Mike se pokusil zaostřit, pak vstal a došel až k papíru. "To snad..." nemohl uvěřit svým očím. Lukas si na dnešek vzal noční. Mike měl také noční. Spetl se snad? Zapoměl si směnu přechodit? Nebo to udělal schválně? Třeba něco chystná...
***
Mike byl celý den jak na jehlách. Nervozita, která ho tlačila zevnitř se projevovala i navenek. " Miku? Převlíkneš trojku? Ten kluk už odešel,takže je potřeba uklidit pokoj." Starší, blonďatá žena stála před ním a v rukou měla štos papírů. Byla to vrchní sestra. "Jo jasně. Hned tam jdu." Kývl Mike. Vzal ze skříně čisté povlečení a rozešel se na pokoj číslo tři. Když vešel, zavřel za sebou dveře a na chvíli se zastavil. Vzdechl. Lukas ještě nebyl na oddělení. Nebo si ho jen nevšiml? Ne! Nemůže se jím nechat takhle ovlivňovat. Musí se soustředit na svou práci. Ač se snažil soustředit sebevíc, myšlenkama byl ale stále jinde a tak si ani nevšiml, že Lukas vešel do pokoje a zamkl dveře. Že se něco děje si všiml až ve chvíli kdy Lukas zhasl světla, "Lukasi? Co tu děláš?" Lukas neodpovídal. Jen stál u dveří a sledoval Mika. "Proč jsi zhasl ty světla?" ptal se dál Mike. Lukas se k němu pomalu rozešel. "Tak už něco řekni!" rozkřikl se Mike. Slzy měl na krajíčku. "Proč jsi takovej? Proč jsi na mě byl celý ten týden tak hnusnej?! Kurva!" Lukas došel až před Mika. Mike sebou trhl a zvedl hlavu. Koukali se navzájem jeden druhému do očí. Chvíli tam jen tak stáli. Lukas náhle zalovil v kapse a vytáhl bílou polozmuchlanou obálku. "Co to-" pak to Mikovy došlo. Byl to dopis, který se mu před týdnem ztratil. Dopis, který nikdy neměl nikdo vidět. A už vůbec ne Lukas. "Kdes ho vzal?!" "Vypadl ti z kapsy v šatně." Hlesl Lukas. "Č...četls ho?" Lukas pohlédl na dopis. Chvíli na něj koukal, pak ho položil na široký parapet a obrátil se zpět k Mikovy. Chytl ho za bradu a políbil ho. Mike se bránil. "Co to děláš!" křikl a odstrčil Lukase. Ten se ale nehodlal tak snadno vzdát. Popadl Mika za boky a svalil ho na čerstvě povlečenou postel. Rozepl mu zelenou vestičku a vyhrnul triko. "Lu-kasi..." hlesl Mike. Snažil se bránit,ale něco v něm, co tohle chtělo už dlouho, mělo navrch. "N-ne... nemůžeme... tady." "V pořádku, zamkl jsem." Hlesl Lukas a pokračoval v líbání celého Mikova trupu. "A-ale..." Lukas ho umlčel polibkem. Jednou rukou mu začal rozepínat poklopec. Mike se pod ním kroutil a vzdychal. Lukas ho opatrně otočil tak, aby ho k sobě měl zády. Sám si rozepl poklopec. Stáhl Mikovy kalhoty ke kolenům a jednou rukou ho chytl okolo pasu. Mike se prohl v zádech a zasténal, když do něj Lukas vnikl. Bolelo to, strašně to bolelo, ale zároveň v tom Mike cítil neskutečné potěšení. Lukas mu dal ruku před pusu, aby utišil jeho steny. Mike si uvědomoval, jak je hlučný,ale nedokázal se ovládat. Ne tolik,kolik bylo potřeba. Náhle se zpoza dveří ozvaly hlasy. "A tenhle pokoj?" Lukas se přestal hýbat. Oba stuhli. "Ten uklízel Mike. Víš jakej je pracant. Je tak nableskanej že v něm není jedna jediná bakterie." "Tak skvělý." Hlas se postupně vzdaloval. "Uvolni se." Špitl Lukas a jednu ruku položil Mikovy na záda. Začal ho masírovat. Mike se snažil uvolnit. Stále měl v hlavě ty hlasy a to, že může kdykoliv kdokoliv vejít. Ale Lukas zamkl ne? Ve chvíli, kdy Lukas ucítil, jak se Mike povolil, se začal pomalu jemně pohybovat. Mike jednu ruku zaríval do matrace a druhou se snažil sám sebe utišit. Zasténal. Lukas se začal dotýkat jeho mužství. Jemně ho třel, občas ho pohladil po stehně,pak se ale zase vrátil. Bylo to krásné. Mike zabořil hlavu do polštáře. Počele mu stekl pot. Občas sykl, někdy zasténal. Pokaždé to ale byl zvuk plný slasti. Lukas také zasténal. Na obou bylo znát, že jejich míra vzrušení brzy dojde vrcholu. "Lu...kasi..." hlesl Mike mezi steny. Lukase to ještě víc nabudilo. To jak řekl Mike jeho jméno ho vzrušilo. Jeho pohyby se zrychlovaly, přírazy byly hlubší a hlubší. Mike cítil, že už to moc dlouho nevydrží. Tlak,který v sobě cítil byl už příliž velký. Ještě pár pohybů, pár přírazů. Mike vyvrcholil. Bílá tekutiny stékala po Lukasových prstech a kapala na čerstvě povlečené lůžko. Mike sténal do polštáře. Lukas ještě párkrát přirazil a pak také vyvrcholil. Okolo jeho penisu stekla tatáž bílá tekutina. Mike se prohl v zádech a chtěl vykřiknout, Lukas ho ale umlčel rukou. "Potichu." Špytl a pomalu zpouštěl ruku z Mikových úst. Oba ztěžka oddechovali, Mike se svalil na lůžko. Sykl když z něj Lukas vystoupil. Lukas se natáhl pro ubrousky, které byli na stolku a otřel sebe i Mika. "Děkuju.." hlesl vyčerpaně Mike. Lukas se usmál. Pohladil Mikea po tváři. Ten mu ruku políbil. "Proč... jsi to ale.." Lukas se znovu usmál. Nahnul se nad Mika a políbil ho. "Došlo mi pár věcí."
***
Mike stál u stolu a bavil se s Lunou. Konečně vypadal po těch několika dnech šťastně a plný života. Lukas si přehodil všechny služby tak, aby sloužil jen s ním. Mika to hřálo u srdce. "Takže už jsi v pořádku?" zeptala se opatrně Luna a dál utírala stůl. "Jojo. Promiň za to." Luna se jen usmála. Mike ji usměv opětoval a pomohl ji stůl doutřít. "Takže..." na chvíli se odmlčela. "Je to už mezi tebou a Luaksem dobré? Myslím tím ... ten incident." "S Lukasem už je to v pohodě. Vyříkali....jsme si to." Mike si vzpoměl na jejich "vyříkávání" a začervenal se. Luna si toho všimla,ale nic neříkala. Cvakly dveře. Mike se ohlédl. Lukas přišel na směnu. Konečně. Nemohl se ho dočkat. Tak jako každý den. Nechtěl mu to ale dát na jevo a tak dál utíral stoly, a dělal, že o Lukasově příchodu neví. "Jo děkuju. Pak se tam stavím." Uslyšel Mike Lukasův hlas. Na jeho tváři se oběvil usměv, kterého se nemohl zbavit. Luna se též usmála. Náhle vzdechla a zkřížila ruce na prsou. Mike k ní vzhlédl a podíval se stejným směrem, kterým koukala ona. Lukas stál přimo před ním, v jedné ruce držel půgét růží, který se marně snažil schovat za zády. "Lu...kasi?" hlesl nechápavě Mike. Lukas se na něj usmál, vzal mu ruku do své a poklekl před něj. V tu chvíli mu ukázal pugét růží. "Miku..." začal pomalu. Luna stojící opotál s ostatními z personálu se usmívala. "Moc se omlouvám, za svoje chování v poslední době." Lukas se odmlčel. "Příjmeš, mou omluvu?" Mike se jen usmál. Chtěl něco říct ale Lukas ho přerušil. "Mohu tě dnes pozvat na večeři?" Mike nevěděl co říct. Podíval se po Luně a ostatních. Všichni se usmívali. Luna lehce kývla. Mike se usmál a obrátil hlavu zpět na Lukase, který před ním stále klečel s pugétém růží a držel mu ruku. "Ano." Hlesl Mike potichu. Lukas se zežiroka usmál, vstal a schoval Mike do svého velkého objetí. Všichni se hned rozkřikli a začali jim gratulovat. Když k nim přišla Luna, Mike s Lukasem ji vzali do svého objetí. Luna je též objala a pak se odtáhla. Lukas se dlouze podíval na Mike a pak ho políbil.

"Děkuji ti."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Cicuš :) Cicuš :) | Web | 29. ledna 2014 v 21:39 | Reagovat

Poviedka je úžastná:-) ..pocelý čas som sa usmievala takým priblblým úsmevo :-) ...fakt úžastná poviedka:-) ..skveo napísaná a originálny konie:-) ..nenapadlo by mi muž s kyticou ruží:-)

2 Pervy Salamander Pervy Salamander | 30. ledna 2014 v 10:50 | Reagovat

[1]: děkuji moc .))) tvůj komentář mě strašně potěšil .))

3 yukki-akuma yukki-akuma | 30. ledna 2014 v 21:29 | Reagovat

doktorské prostředí miluji, zase na jedničku napsané do se nezmění :D

4 Pervy Salamander Pervy Salamander | Web | 31. ledna 2014 v 11:19 | Reagovat

[3]:dekuji .)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama