Slepá ulička

31. ledna 2014 v 21:50 | Lochneska

Slepá ulička




"Nech mě být!" křičela dívka a dál utíkala ulicí. Zvuk rychlých kroků se linul po tiché, černé ulici. Zaběhla za roh a s úděsem se zastavila. Byla to slepá ulička mezi zkrachovalými skladišti...nedá se kudy utéct, jedině tou cestou, kterou sem zaběhla. S vytřeštěnýma očima se otočila za přicházejícími kroky a lehkým smíchem. "Ale copak. Nemáš kam utéct?" smála se osoba celá v černém a dlouhý kabát za ní lehce vlál. Pomalu kráčela k vystrašené dívce a zpod vlasů jí zářil úsměv. "Nech mě být! Jdi ode mě pryč!" křičela koktavě dívka a začala couvat. Osoba se jen smála a přibližovala se k ní čím dál víc. Jsi odpornej úchyl! Jdi si najít někoho jiného koho vojedeš a mě nech být!" rozkřikla se dívka a po tváři se jí skutálela slza. "A kdo říká, že jsem chlap co potřebuje někoho vojet? Copak ženy taky nemají své touhy?" říkala a u toho odhodila vlasy z obličeje a šibalsky se usmála. "Ne..nene...budu křičet!" "A copak ti to tady v té zpustošené díře pomůže?" zasmála se a mrkla na dívku, když narazila zády na zeď budovy na konci ulice. "Tenhle výraz miluju." a cvrnka dívce do nosu. Ta na ní jen vysela pohledem a čekala co bude. "Ale ale, snad nemáš strach." zasmála se a chytila jí ruce, které rychle svázala k sobě. Dívka se sice snažila bránit, ale neměla oproti ženě šanci. Pevně ji držela, aby se jí dívka nevysmekla a druhou rukou jí nadzvedla bradu a zadívala se jí do obličeje. "Jo, myslím že to bude fajn." zašeptala dívce do ucha a šibalsky se usmála. Zatlačila na ní a tím ji donutila si kleknout na zem. Rozkročila se před ní a nadzvedla kraťounkou sukni, pod kterou neměla kalhotky. Dívka se na ní zadívala s prosebným pohledem, ale ta se jen dál šibalsky usmívala. Zatlačila jemně na dívčinu hlavu, ale ta se zapřela a pokusila se jí odstrčit. "Ale ale.....tak, to tím páde uděláme jinak." zasmála se a a přirazila dívku na zem na břicho a obkročmo si na ní sedla. Vytáhla jí dlouhou sukni a stáhla kalhotky. "Ať se ti to líbí, zlatíčko." zašeptala jí do ucha a zasunula do ní celého robertka. Dívka zaťala zuby. "Jsi tak roztomilá." rozplývala se žena a pohybovala u toho robertkem. "Ne...přestaň..s tím..." "Ale mě se nechce." zasmála se žena a zvedla se z ní. Zvedla dívku opět do kleku a natáhla jí kalhotky, aby jí nevypadl ven. "Tak co, můžeme pokračovat?" smála se a vytála si sukni. Dívka nevypadala, že se jí do toho moc chce a tak jí žena po chvilce vzala hlavu a natlačila jí do svého rozkroku. Pak ženě došla trpělivost. "Dělej! Slyšíš?" a zatahala dívku za vlasy. Ta jí tam nakonec jemně přejela jazykem. Žena zavřela slastně oči. "Tak je hodná holka.." usmála se a prohrábla se jí ve vlasech. Posunula se, aby se mohla opírat o zeď a dívku měla pře sebou. Ta jemně pohybovala jazykem. "Jen tak dál, jde ti to skvěle." zasténala. Šibalsky se usmála a zapnula robertka na nejmenší rychlost. Dívka s překvapením vyjekla a chtěla si ho vyndat, ale žena jí chytla ruce a nepustila je. "Žádné takové. Bude se ti to líbit, neboj." usmála se a naznačila dívce, že má pokračovat tam, kde předtím skončila. Dívka ji znovu začala obšťastňovat a po tvářích se jí kutálely slzy. Žena zaklonila hlavu a zasténala. "Rychleji.." a jemně chytla dívku za hlavu. Přepnula robertka na vyšší rychlost a dívka vzdychla. Nechtěla si připustit, že se jí to líbí, že ji to vzrušuje. Ale..nedokázala tomu odolat. Žena přepnula na poslední rychlost. "Víc...rychleji.." a u toho přirážela boky proti dívčině hlavě. Ta zrychlila, žena hlasitě sténala a zarývala ruku do jejích vlasů. I dívce uniklo pár lehkých stenů. Zajela si svázanýma rukama pod kalhotky, vzala do nich robertka a začala jím ještě rychleji pohybovat. "Rychleji...rychleji...." sténala žena. Dívka ještě více zrychlila tempo a náhle se žena prohnula v zádech a s hlasitým zasténáním zaklonila hlavu. Hned na to vyvrcholila i dívka a obě ztěžka oddychovaly. Žena se sesunula na zem a vypnula robertka. Usmála se na dívku a pohladila jí po mokré tváři. "Byla jsi úžasná." usmála se na ni. Zalovila v kapse kabátu a vytáhla kapesníček, který dívce podala. "Děkuji.." špitla dívka. Žena se pomalu zvedla a naklonila se k dívce a vytáhla z ní robertka, kterého zabalila do kapesníku a strčila ho do kapsy. "Třeba...se ještě někdy uvidíme." Usmála se šibalsky na dívku a políbila jí na čelo. Ta se na ní jen dívala a nic neříkala. Žena se otočila a rozešla se pryč, až zmizela v černočerné tmě.





 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Cicuš :) Cicuš :) | Web | 1. února 2014 v 15:04 | Reagovat

Super poviedka :-) ....fakt úžastná:-)

2 Lochneska Lochneska | 1. února 2014 v 20:58 | Reagovat

[1]: Děkuji :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama