Lesní dívka - kapitola 1

2. února 2014 v 17:35 | Lochneska |  Lesní dívka

Lesní dívka

kapitola 1




Dívka šla ulicí. Byla tma,černo černá tma. Byla asi půlnoc, ale dívce to bylo jedno. Bylo jí jedno že musí ráno vstávat, a že se nevyspí. Dlouhý černý kabát až na zem za ní vlál a sem tam se od světla z pouličních lamp zaleskly kostičky co měla na ramenou. Směřovala ulicí, která vedla ven z města a směřovala do tmy, pouliční lampy tu sice byly, ale svítilo jich jen pár a ještě k tomu málo. Kousek za městem byl starý krásný dům. Měl dvě patra a jednu věžičku. Měl krásné zdobení okolo oken a nádherné vyřezávané vchodové dveře z tmavého dřeva. Celý dům působil docela ponuře a zašle, přestože se o něj majitelé docela starali. Říkalo se, že s tím domem není něco v pořádku, proto k němu nikdo nechodil a ani se ostatní nebavili s těmi, co tam bydlí. Byly to ale jenom pověry, nic s tím domem nebylo, bohužel si lidé musí vždy něco najít. A právě k tomuhle domu dívka směřovala, bydlela tam. U obrovské kovové zdobené brány, kterou začínal porůstat břečťan, stejně jako plot okolo ní, byla lampa, ve které hořela svíčka. Dívka jí prošla, zabouchla jí za sebou a vydala se po kamenné cestě. Před vchodovými dveřmi se zastavila a chvíli tam stála. Nechtělo se jí jít ještě spát a tak zamířila ke dřevěnému altánku a tam si sedla na houpačku a sledovala okolní tmu, pozorovala les, který byl hned za domem, za altánkem. Les byl vlastně ještě součástí zahrady k tomu krásnému domu. Na to, aby jste prošli celý jeho pozemek, by jste potřebovali nejmíň celý den,asi spíš víc. V lese se najednou něco mihlo. Hleděla do tmy, ale nezjistila, co by to mohlo být. Přišlo jí, jako by se na ní někdo koukal, jako by na ní někdo vysel pohledem. Otočila se a podívala se za sebe. Asi deset metrů od ní někdo stál a pozoroval jí. Tak minutu na sebe vzájemně koukaly a pak se postava rozeběhla do černého lesa. Ještě pár minut dívka hleděla do tmy a pak se rozešla domů. Nevěděla a zajímalo jí, kdo by to mohl být. Postava byla schovaná v šeru stromů a tak ani nevěděla jakého pohlaví postava byla. Kupodivu jí to nechávalo "chladnou". Žádný jako : "Někdo mě právě sledoval, pomóóóc!....". Byla jiná než ostatní, ani cesta bez lamp k domu jí nevadila, bylo jen málokdy kdy měla strach. Předtím, než si lehla do postele se ještě podívala z okna a zahleděla se do lesa a okolní tmy. Nic ale neviděla. Kdo to jen mohl být?



* * *



Po několika dnech seděla dívka znovu na houpačce a koukala po okolí. Vrtalo jí hlavou, kdo to tenkrát v noci byl. Najednou se zvedla a rozešla se do lesa. Ráno pršelo a tak bylo všude mokro. I v lese. Na zemi bylo bláto. Nebyla ale zima, bylo docela hezky na to, jak se furt počasí honilo. Procházela se po lese a najednou si všimla, že v blátě před ní je stopa. Přidřepla k ní a začala jí zkoumat. Byla to šlápota bosé nohy. Podívala se kolem sebe, jestli neuvidí nějaké další stopy, protože někam vést přece musely. Ha! Támhle pokračují. Vydala se proto za nimi. Ušla asi...kilometr?, když se stopy začaly vytrácet, až se ztratily úplně,protože to tu bylo sušší než jinde v lese. Rozhlížela se kolem sebe, jestli třeba ještě nějakou stopu nezahlédne,když v periferním vidění,jakoby za sebou, uviděla pohyb. Rychle se ohlédla, ale jen uviděla jak se rozvířené listy na keři začaly uklidňovat. Jinak nic. Ale přišlo jí, jakoby něco zaběhlo za keř. Rozešla se směrem ke keři a opatrně za něj nahlédla. Seděla tam holčina. Byla přikrčená co nejvíc k zemi a koukala se na ní vytřeštěnýma očima. Měla dlouhé rozcuchané havraní vlasy plné listí a větviček a květin. Oblečená byla do cípatých šatů sešitých z různých kousků kůže . Byla moc hezká, i když byla neupravená a špinavá. Dívka k ní začala opatrně natahovat přátelsky ruku, když v tom se holčině v černočerných očích objevila směsice strachu a útočnosti. Přikrčila se ještě víc k zemi a zasyčela a vycenila u toho zuby. Dívka se zarazila. Nechtěla jí přece ublížit. "Neboj se, já ti neublížím." řekla s co nejmilejším hlasem a úsměvem na tváři. Holčina zasyčela ještě jednou "Jdi pryč!" a rozeběhla se do lesa. "Počkéééj!" ale to už bylo za holčinou jen rozvířené listí a byla fuč. Dívka jen zůstala s nataženou rukou a koukala jak mizí v lese. Má se za ní rozeběhnout? I kdyby se za ní rozeběhla hned, tu holčinu by nedoběhla, běžela totiž velice rychle. Ještě chvilku tam stála a koukala směrem, kterým holčina zmizela a pak se rozešla zpátky směrem k domu. Zajímalo jí, kdo to je. Rozhodně nežila normální život a žila nejspíš v lese. Je jenom ona nebo jich je víc? A nebyla ona ta postava, která ji tenkrát v noci pozorovala?



Čas ubíhal a dívka, ať hledala holčinu z lesa sebevíc, tak ji nenašla a ni nezahlédla ani stopy nikde nenašla. Chodila po lese a hledala ji. Volala a volala. Nic. Snažila se i někde schovat a pozorovat okolní les, ale ani tak ji nezahlédla . Nevěděla, proč ji tak urputně za každou cenu chce najít. Nevěděla, proč ji to znovu a znovu táhne do lesa, aby jí hledala. A nevěděla, proč na ni nemůže přestat myslet. Měla jí plnou hlavu. Věděla jen, že ji potřebuje najít.



* * *


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Cicuš :) Cicuš :) | Web | 2. února 2014 v 19:50 | Reagovat

Zaujímavá kapitola:-)  teším sa na ďalšiu:-)

2 Lochneska Lochneska | 3. února 2014 v 21:59 | Reagovat

[1]: Děkuji :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama