Lesní dívka - kapitola 3

13. února 2014 v 22:23 | Lochneska |  Lesní dívka

Lesní dívka

kapitola 3






Dalšího dne se nemohla dívka dočkat. Už chtěla večer. Ona jí našla! Konečně ji našla! A mluvila s ní a dotýkala se jí... Měla jí ještě víc plnou hlavu než předtím. Nedokázala se na nic soustředit. Jediné, na co se soustředit dokázala, byla ona...

Ještě ani nebyl večer. Bylo něco po třetí hodině a dívka už seděla na houpačce v dřevným altánku a čekala a vyhlížela dívku z lesa. Věděla, že je moc brzo, ale když ona nemohla nejít na ní čekat. Seděla a houpala se na houpačce, foukal lehký větřík a trochu ještě svítilo sluníčko. Čas ubíhal a ubíhal a pomalu se začalo šeřit, až byla úplná tma. A Lindalë pořád nikde. Stejně na ní ale bude čekat. Bude na ni čekat klidně i celou noc, dokud nepřijde. Najednou v lese zašustilo listí. Dívka zpozorněla a zadívala se do lesa. Konečně přišla! Byla štěstím bez sebe. Ze tmy v lese, napůl schovaná za stromem, na ní koukala Lindalë. "Ahoj." řekla s úsměvem na tváři. "Ahoj." špitla z poza stromu. "Bála jsem se, že nepřijdeš." "Přišla jsem." "Přišla a já mám z toho nevýslovnou radost." řekla s úsměvem. Lindalë se osmělila a přišla na okraj altánku, kde si sedla na zem do tureckého sedu. Povídaly si a povídaly, teda...Lindalë moc nepovídala, ale postupem večera se trochu rozpovídala. Dívka se dozvěděla, že Lindalë bydlí ve stromě. Popisovala to tak, že je to veliký,hodně široký a starý strom, zevnitř "vydlabaný", že uvnitř kmene bylo vytesané točité schodiště, které vede až ke koruně stromu. A tam bylo kolem dokola kmene dřevěný ochoz, který měl stěny z větví různě propletených do sebe. Muselo to být krásné. Chtěla by ten její domeček vidět. A žila sama. A také byla trochu..zdivočelá. Ale to na ní bylo to hezké a roztomilé. Příjemně se s ní povídalo. Dívka z ní byla úplně nadšená. Naprosto unesená. Připadala si, jako by se do ní zamilovala...ale...nezamilovala, že ne?... Nejdřív si za to nadávala, a že ať se kouká sebrat, ale pak...si uvědomila, že je do ní asi vážně zamilovaná. Že všechno to co vyváděla, předtím než se s ní dneska setkala, bylo šílené a nenormální. To, jak ji mermomocí chtěla najít a chodila jí vyhlížet a hledat. Jak každý večer před spaním koukala z okna, jestli ji náhodou nezahlédne. To jak ji nemohla pustit z hlavy a neustále na ni myslela... To jak si schovávala všechny ty kytičky a každý večer než usnula si k nim přivoněla. Ty všechny sny co se jí zdály...a to jak si její mysl začala dělat svoje představy... Jo..asi je do ní zamilovaná... Zadívala se na ní a nespouštěla z ní oči. Pozorovala ji, zkoumala, chtěla by o ní vědět všechno. Chtěla by s ní strávit každou minutu svého života.



* * *



Od toho večera se spolu začaly scházet častěji a častěji, až se začal scházet každý večer. A každý večer spolu až do noci povídaly a povídaly. Lindallë se postupně přestávala stydět. Byla strašně roztomilá...

Jednou večer spolu zase seděly u altánku. Dívka na houpačce a Lindallë na kraji altánku na zemi v tureckém sedu. Sedávala tam vždycky, nikdy si nesedl jinam, vždy na to samé místo. Už začínalo být chladněji, hlavně když padla tma. Dívka j dneska nechtěla pustit jít domů...nevěděla proč, ale dneska ne. Navrhla, jestli by nechtěla jít k ní domů a daly by si teplý čaj, který by je mohl hezky zahřát. Lindallë váhala, už několikrát jí dívka pozvala na čaj a ona vždy nakonec řekla ne. Nejspíš tomu bude tak i dnes. "Tak..já půjdu. K tobě." Cože?! Slyšela dobře? Nebo se jí to jen zdálo? "Vážně?!" "Ano." "Ani nevíš, jakou jsi mi tím udělala radost!" řekla s úsměvem od ucha k uchu. Lindallë se na ni usmála. Vydaly se tedy k postrannímu schodišti. Dívka otevřela krásné vyřezávané vchodové dveře a nabídla L.ať vejde. Chvilku váhala, ale nakonec se vydala po dřevěném schodišti. "Dojdu uvařit čaj." řekla s úsměvem. "Klidně to tu můžeš prozkoumat jestli chceš." řekla a u toho odcházela pryč. Když se vrátila s táckem, na kterém byly dva šálky a konvice a talířek s malinovým koláčem, který pekla. Nalila oba šálky a jeden postavila před Lindallë, která seděla na pohovce u stolečku. "Dej si, pekla jsem ho sama a docela se i povedl, na to, že jsem nevěděla jak se dělá těsto na koláč." řekla a u toho se smála, Vzala si jeden kousek, do kterého se zakousla. Lindallë si také jeden vzala. "Je moc dobrý. Povedl se ti." "Děkuji." Usmívala se. Měla radost z toho, že konečně souhlasila, když ji pozvala dál. "Máš všechny." řekla a poukázal směrem ke kytičkám a u toho měla na tváři takový zvláštní úsměv. "Mám. Úplně všechny. Jsou překrásné." L.se na ni usmála. To, že k nim každý večer vždy před spaním přivoní,asi..říkat nebude. Co kdyby se jí..já nevím, třeba lekla nebo něco a utekla by? To ne...to je hrozná představa. Už bylo docela dost pozdě a Lindallë řekla, že asi už půjdu. Šla ji vyprovodit. Když se loučily u dveří L.se naklonila k dívce a dala jí rychlou pusu na tvář a chtěla rychle utéct. To ji ale dívka nenechala. Chytila ji za ruku a přitáhla si ji k sobě. Jednou rukou ji držela pořád za ruku a druhou ji chytila za bradu a nadzvedla ji aby nekoukala do země, ale jí do očí. Měla zvláštní pohled v očích. Takový ještě neměla. Nedokázala říct, co znamená. Podívala se jí do očí a políbila ji. Byl to dlouhý polibek. Když se dívka odtáhla, Lindallë měla nepřítomný výraz a dech se jí malinko zrychlil. Podívala se dívce do očí. Zvedla její ruku, za kterou ji držela, otočila ji a políbila. "Zítra." vydechla a rozeběhla se pryč.



* * *


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Cicuš :) Cicuš :) | Web | 15. února 2014 v 9:35 | Reagovat

Super :-)  teším sa na pokračovanie :-)

2 Lochneska Lochneska | Web | 15. února 2014 v 10:33 | Reagovat

[1]: Děkuji .)))

3 wee wee | Web | 15. února 2014 v 12:03 | Reagovat

Moc fajn napsane :-) ať už je druha kapitolka :-)

4 Lochneska Lochneska | Web | 16. února 2014 v 20:27 | Reagovat

[3]: Děkuji :)))  další kapitolka bude za chvilku .)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama