Lesní dívka - kapitola 4

18. února 2014 v 22:28 | Lochneska |  Lesní dívka

Lesní dívka

Kapitola 4




Dívka nemohla přestat myslet na ten polibek. Byl krásný, naprosto úžasný. Ona..ji políbila. Políbila ji! Chtěla by to zažít znovu, ten krásný pocit, když se dotkla jejích rtů. A voněla stejně jako ty květiny, co od ní měla. Večer, než usnula, k nim přivoněla asi desetkrát a až potom konečně zabrala. A zdál se jí krásný sen.



* * *



Když šla dívka čekat na Lindallë do altánku, někdo seděl na houpačce. Už se začínalo šeřit, takže pořádně neviděla, kdo to je. A také seděl zády. Když přišla blíž, uvědomila si, že je to Lindallë. Co se stalo, že seděla na houpačce? Ona přece nikdy nešla dál než na kraj altánku, kde si sedla na zem do tureckého sedu. Hmm..... "Ahoj." pozdravila jí s úsměvem. "Ahoj." řekla a u toho na dívku vzhlédla s úsměvem z houpačky. "Copak to, že sedíš na houpačce?" "Ani nevím...zajímalo mě..co to je. Že na ní sedíš každý den a vždycky jsem si říkala, jaké to asi je." "A jaké to je?" "Příjemné." řekla s úsměvem. Dívka se na ní usmála a přišla k ní blíž. Chvilku na sebe jen koukaly a pak dívka Lindallë políbila. Vypadala, že je v rozpacích a tak se jen culila. Byla krásná...úplně k sežrání, jak se červenala a nevěděla, co má dělat. "Chceš se jít projít?" "Mohly by jsme." řekla s úsměvem a zvedla se z houpačky. Procházely se vedle sebe po okraji lesa, protože už bylo docela šero a v lese by špatně viděly. Dívka si všimla, že se Lindallë nenápadně přibližuje víc k ní a pak ji opatrně, jakoby nenápadně, chytila za ruku. Usmála se. Proč byla ta strašně roztomilá? Úplně jí pobláznila mysl, aniž by o tom věděla. Ach jo...asi je do ní vážně zamilovaná. Když se loučily, Lindallë sáhla to malinké kapsičky, kterou měla na šatech a vyndala z ní kaštan, který dívce dala. "Je krásný. Děkuji." řekla s úsměvem a dala si ho do kapsy kalhot. L.se na ni usmála, Dala jí pusu na tvář a zašeptala do ucha "Zítra." a s úsměvem na rtech se vydala do lesa. "Zítra." zašeptala za ní s úsměvem a vydala se domů.



* * *


Scházely se každý večer. Buď jenom seděly v altánku nebo se procházely. Občas se Lindallë osmělila a zašla k dívce na čaj. Začínala být méně plachá a docela se rozmluvila, za což byla dívka ráda. A každý den se loučily polibkem. Bylo to krásné.

Jeden večer se procházely a když se loučily, tak dívka Lidallë políbila na rozloučenou. Když se od ní odtáhla,zadívaly se na sebe. Náhle se dívka neudržela a začala L.líbat. Trochu ji to zaskočilo, ale rychle se přidala a nakonec to byla právě ona, která byla ta nenasytná. Chytila dívku ve vlasech a druhou rukou okolo pasu. Líbaly se a líbaly. Ona se s ní líbá.....líbá se s ní! A je to tak krásné... To, jak se spolu líbaly, jí neskutečně vzrušovalo...nedokázala se moc ovládat a mysl jí taky moc nechtěla poslouchat. Chytila dívku za ramena a přirazila jí ke zdi altánku. Začala ji vášnivě líbat a nemohla přestat. Vášnivými polibky zahrnovala její rty a krk. Lindallë slabě občas zasténala a stiskla více ruku, kterou měla zapletenou dívce ve vlasech. Když však dívka chtěla rukou zajet pod šaty, tak jí ruku chytla a nepustila jí dál. Zhluboka oddechovala. "To...asi ne. Ještě..ne." řekla. "To vůbec nevadí. Promiň, že jsem tak nenažraná." Lindallë se na ní usmála. Ještě jednou se políbily. "Asi už půjdu." "Dobře. Ať se ti zdá něco krásného." řeka dívka a políbila ji na čelo. Usmály se na sebe. "Zítra." zašeptala L.dívce do ucha a políbila ji ještě jednou na rty a pak se vydala do lesa.



* * *


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama