dear Diary - kapitola 2

1. března 2014 v 17:53 | Pervy Salamander |  dear Diary

ZÁPIS DRUHÝ.


Miro se posadil do lavice a připravil si věci na hodinu. V tříde byl ruch jako každou přestávku. Ohlédl se. Takami stál se svou partou u lavice kousek od něj. Prohlédl si ho. Zkoumal, jak dnes vypadá. Na jeho rtech se oběvil úsměv. Chlapci si toho všimli a okamžitě zareagovali. "Hej pošuku! Co je?!" zavolali na něj. Až v tu chvíli si Miro uvědomil, že se usmíval. Vyděšeně je sledoval jak se k němu přibližují. " Na co se tak tlemíš ty pošuku?! Je ti snad něco k smíchu co?" strčil do Mira jeden z nich. Neodpovídal jim. Věděl, že by to bylo plýtvání slov. Jen je sledoval. Stejně je to za chvíli přestane bavit. Pak se stalo něco co ho nanejvíc zaskočilo. "Nechte ho být. Nestojí nám za to." Rozkázal partě Takami. Odpovědí mu bylo syknutí a pár zamumlaných nadávek ale parta se šla zavrtat zpět do svého rohu třídy. Takami ještě pohlédl na Mira a pk odešel za nimi. Miro byl v šoku. Zachránil ho právě teď Takami ? Obránil ho? A ten pohled, který po něm hodil. Co bylo jen to, co mu viděl v očích? Byla to snad lítost či omluva za to co s stalo? Ať to bylo cokoliv Mirovi to uplně zamotalo a pohltilo hlavu. Celý zbytek vyučování byl Miro zahloubaný do svých myšlenek. Když přišel domů, povečeřel s rodiči a pak pospíchal do svého pokoje. Sedl ke stolu a chvatně vyndal černý šešit ze šuplíku. Otevřel jej a energicky do něj začal zapisovat.


***

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Natla Dahmer Natla Dahmer | 2. března 2014 v 15:22 | Reagovat

Moc pěkný. Ten deníček je fakt super. Taky si vždycky všude maluju pentagramy :D
Jsem zvědavá, jak se to bude rozvíjet. Taky sem si totiž jednou myslela, že nejsem lhostejná spolužákovi, který se ke mě většinou jako jeden z mála choval jako k člověku. No...opak byl pravdou.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama