dear Diary - kapitola 3

9. března 2014 v 12:29 | Pervy Salamander |  dear Diary

ZÁPIS TŘETÍ



Miro kráčel nepřítomně do kopce. Okolo něj prošlo několik dalších dětí ve stejném věku. Všichni se usmívali, byli plni energie. Jen on to měl jinak. Dnešek byl jiný. Dnes byl ve škole speciální den. Den, kdy si zamilovaní vyjadřovali své city. Den zamilovaných. Nemělo to nic společného se svatým valentýnem. Škola ho dělala jen tak, aby podpořila lásku. Miro se pokaždé snažil z tohoto dne vymluvit, aby mohl zůstat doma. Dnes se mu to nepovedlo. Když došel k bráně školy zastavil se. Pohlédl na starou polorozpadající se budovu a pak vešel na pozemek.
Usedl do lavice. Vyndal si učení, penál a knihu. Vše pečlivě srovnal na desce stolku. Všichni ho sledovali. Proklínal se. Proklínal se za to, že j ve škole, že do ni došel, že ji nezatáhl.Všechno ho nutilo školu zatáhnout ale on do ni přišel. Proč ? Sám to nechápal. A jeho spolužáci už vůbec ne.
Zazvonilo.
Všichni se usadili do lavic a ztichli. Chvíli bylo ticho, klid. Pak ale jeden chlapec ze zadních řad hodil zmuchlaný papír do kuličky směrem k Mirovi. Trefil ho do hlavy. Nebolelo to ale Mira to donutilo se otočit. Všichni se chychotali a koukali jiným směrem. Kulička papíru přistála na lavici. Miro, ač nechápaje proč, ji rozbalil.


Povzdechl si. Proč je prostě neignoruje? Stejně to tak dělá pořád. Papír zmuchlal zpět do kuličky a odhodil ho ke koši. Trefil se. Nastalo ticho. Miro si dal sluchátka do uší a pustil hudbu. Bylo mu všechno jedno.

Zazvonilo. Konec hodiny. Dívka stojící u skupinky chlapců se zničehonic rozeběhla a strčila do spícího Mira. Ani se neopovažovala omluvit nebo aslespoň ohlédnout. Jen zmizela ve dveřích. Miro sebou trhl. S hudbou hrající stále do uší se rozhlédl. Chvíli mu trvalo než si uvědomil kde je. Promnul si oči, zívl a protáhl se. Náhle si všiml, že má na lavici malý papírek přeložený napůl. Rozhlédl se. Ve třídě už nikdo nebyl. Poslední skupinka odešla hned poté, co ze třídy vyběhla plavovlasá dívka. Zbalil papírek do kapsy, uklidil si věci a vydal se na cestu domů.
Když dorazil domů, navečeřel se s rodiči a pak pospíchal do svého pokoje. Převlékl se, posadil na postel, objal pandu a podíval se do svých dlaní. Dřímal v nich přeložený papírek. Zhluboka se nadechl a otevřel ho.



Cože? Miro nevěřil svým očím. To jako opravdu? Někdo mu... poslal valentýnku? Proč? Kdo?
Byl zmatený. Nechápal to. Možná tomu i nevěřil. Ráno moudřejší večera, pomyslel si. Papírek překl na půl,položil ho na noční stolek a zhasl. Zachumlal se do peřin a v klubíčku objal pandu. Nechal se unášet do říše snů. Na černý zápisník ani nepomyslel.

***

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Natla Dahmer Natla Dahmer | 9. března 2014 v 21:24 | Reagovat

Pěkná kapitolka, ale i trochu smutná. Chudák Miro. Snad mu bude v příští kapitole trochu veseleji.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama