Incest (díl 1)

15. března 2014 v 0:14 | Lochneska |  Incest

Incest - 1.díl

Pár : Ryuu X Isamu
Yaoi 18+

Mám v plánu v téhle povídce pokračovat. Možná tak tři? asi,kapitolky .)




Zvesela jsem si kráčel po ulici domů. Dneska nebyli rodiče doma a tak jsme si to chtěli užít. Objednat si pizzu, dívat se na filmy dlouho do noci, dělat bordel, ponocovat...prostě všechno to, co dělají děti, když jejich rodiče nejsou na noc doma. Prošel jsem brankou a zpoza domu se na mě vyřítil náš pes. Nebo spíš by se dal nazvat velkým chlupatým stvořením. "Ahoj chlupáči." usmál jsem se a začal ho drbat za ušima. Po cestě k hlavním dveřím jsem se s ním přetahoval o íček, který jsem u pak hodil a čekal, než ho přinese zpátky. "Ty jsi šikula. Tak je hodný kluk." chválil jsem ho za přinesení míčku. Vyzul jsem se z bot a vešel do domu. "Čau brácho! Něco jsem nám -" ale nedořekl jsem to. Můj pohled spočinul na bratrovi, který se líbal na pohovce s nějakým klkem. Naštvaně jsem nacpal boty do botníku a zamířil na schody do prvního patra. "Ty jsi vážně strašný!" rozčiloval jsem se na schodech. "No tak! Počkej!" volal za mnou bratr, ale já se na něho neotočil. "Tak..já radši půjdu." "Dobře. Pa lásko." slyšel jsem jak si povídají, ale to jsem už za sebou zavíral dveře mého pokoje. Kroky se zastavily u dveří od kterých se za chvilku ozval jeho hlas. "Ryuu, otevři." "Neotevřu! Dnešní večer jsme si měli užít ne? A ty to musíš takhle posrat!" Povzdechl si, asi mu za chvilku dojde trpělivost. Co se tohohle tématu týče, byl vždy hodně nabroušený. Vtrhl do pokoje a pohledem mě hledal. Když mě našel, rozešel se mým směrem. "Kdyby jsem se tam líbal s holkou, tak by to bylo v pohodě?! To je přece normální, to co dělám já normální není, co?!" rozčiloval se na mě. Já jsem mlčel. Nebudu říkat nic. On ví, co si o jeho orientaci myslím. Zastavil se těsně u mě a mračil se. "Ty!" zabodl mi prst do hrudi. "Jsi jen pěkný sobec a pokrytec." Odstrčil jsem jeho ruku. Mám ho strašně rád, to jo, ale tohle...prostě ne. V momentální chvíli nechci, aby se mě dotýkal. Procedil něco mezi zuby, ale nerozuměl jsem mu. Měl divný výraz v obličeji, takový jsem u něj ještě neviděl. Jeho ruce najednou vystřelily směrem ke mně. Než jsem stihl jakkoli zareagovat, tak jsem ležel břichem na stole a ruce i svíral pevně za zády. "Víš. Už mě ty kecy proti mé orientaci moc nebaví." zašeptal mi do ucha. Jeho druhá ruka začala putovat po mém těle, až doputovala k lemu mých kalhot. "Cože?! Ty vole přestaň! Ti šiblo nebo co?" křičel jsem na něj. On se jenom uchechtl. "Slyšíš?!" cloumal jsem s sebou, snažil se mu vykroutit, ale měl moc velkou sílu. Teď jsem litoval těch proseděných hodin, které jsem si zvolil místo toho, abych s ním šel sportovat. Kalhoty i se spodním prádlem i začaly klouzat po nohách dolů. Chtěl jsem dát rychle nohy k sobě, ale jeho kolena se zarývaly do mých nohou a nutil mě k tomu, abych nohy od sebe odtáhl. "Hej, už to není sranda. Slyšíš? Slibuji, že už si nechám svoje poznámky pro sebe. Jo?" Ale on jako by mě vůbec neslyšel. Zaslechl jsem rozepínán zipu. On to snad myslí vážně...no to ne. Začal jsem s sebou znovu cloumat, ale měl moc pevný stisk. Lehce mě pohladil po zadku a roztáhl půlky. "Isamu. Prosím. Nech to-" Náhle mým tělem projela palčivá bolest. Do oči mi vhrkly slzy a nešly zastavit. Kutálely se po tváři jedna za druhou. Začal jsem s sebou házet a křičet, ale on nepřestal. "Tohle ti nepomůže, můj malý bráško." "Budu křičet! Pusť mě!" křičel jsem na něj skrz vzlyky. "Bolí to..." On se jen zasmál a začal se ve mně pohybovat. Prudce přirážel boky a já se snažil nenechat pohltit tou bolestí. Boj o vyproštění se z jeho spárů jsem vzdal, protože stejně nemám proti němu šanci. Jen jsem čekal, až tyhle muka skončí. Jeho tempo se zrychlilo, až nakonec vyvrcholil. "Bráško, bráško." oddechoval mi ztěžka na záda. "Zlobíš." Pustil mi ruce a nasadil si kalhoty. Zhroutil jsem se na zem a schoulil se do klubíčka. Jediný, co jsem dokázal vnímat, byla bolest. Najednou se domem rozezněl zvuk zvonku a já marně doufal, že by mi třeba někdo přišel na pomoc. "Á! To bude asi ta pizza co jsem objednal." říkal a u toho se ke mně sklonil. "Pojď. Dáme si večeři, bráško." šťouchl do mě. Sledoval jsem, jak odchází a já by rád, že je konečně pryč.



* * *

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Natla Dahmer Natla Dahmer | 15. března 2014 v 18:43 | Reagovat

Chudák Ryuu, ale něco mi říká, že si na to zvykne...
Supr čupr povídka! Už se těším na pokračování <3

2 Lochneska Lochneska | Web | 15. března 2014 v 22:18 | Reagovat

[1]: Děkuji :)) jo jo zvykne zvykne :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama