YCKFJ ►Kapitola 1◄

21. října 2014 v 23:24 | Pervy Salamander |  You can´t kill fear, Jack
achachachachaaaaaaaaaaaaaa a jsou tu další sračky z Pervyho dílny! xD
Strašně, strašně, strašně dlouho už chci napsat něco na Jacka a Pitche z Rise of the Guardians. A konečně je to tu!
Původně to byli jen nějaké sračky co jsem sepsala když se mi nechtělo spát. Jenže pak jsem se k tomu vrátila a ejhle je z toho kapitolovka xD kdo by tomu věřil? Každopádně příjemné čtení ;)

You can't kill fear, Jack.


"Temnota... mu zasáhla srdce.." "To ne!..." "Ale Severe... to znamená že-" "Nemůžeme teď říci, co to znamená. Musíme... jen doufat..."


Jack pomalu otevřel oči. Hlasy ostatních strážců slyšel jen z povzdálí. Svět okolo něj se točil, tělo ho bolelo. Matně si vzpomínal, co se stalo. Bojoval s Pitchem. Kvůli dětem. Pitch se snažil Jacka přemluvit, aby se k němu přidal. Dostal se moc blízko. Přitiskl si ho k sobě a zasáhl ho temnotou. Jack ho popadl za ucho a oplatil mu to mrazíkem. Bodlo ho u srdce, až sykl. "Jacku!" vykřikla Zuběnka, která si toho všimla jako první. "Jacku, jsi v pořádku? Jacku?!" "Nech ho vydechnout Zuběnko." Hluboký zachmuřený hlas Severa se rozlehl po celé místnosti. "Jacku.." hles si pod vousy. "Jak se cítíš." Jack ale neodpovídal. Nerozuměl mu. Jeho vnímání světa bylo potemnělé, vzdálené, namáhavé. Hluboce vydechl a zavřel oči. Tak mu bylo lépe. "Měli by jsme ho nechat si odpočinout." hlesl Zajíc a odešel z místnosti. Sever jen přikývl a následoval ho. Zuběnka se ještě dlouze na Jacka zadívala a pak také odešla. Jediný, kdo v místnosti s Jackem zůstal byl Sandy. Malý písečný mužíček. Díky jeho mlčenlivosti asi ani Jack nevěděl, že tam s ním zůstal. Zaznamenal ho až ve chvíli, kdy vyskočil k němu na postel. "S...Sandy..." vydechl ztěžka a natáhl k mužíčkovy rozechvělou, nejistou ruku. Ten mu ji chytl. Těkal očima z ruky na křehkou, zraněnou hruď, svíjející se v bolestech,na obličej a zase na ruku. Byl zmatený. To co z Jacka cítil nedokázal pochopit. Náhle sebou trhl. Pozorně si začal prohlížet Jackovu ruku. Upoutaly ho drobné černé žilky letmo se objevující na zápěstí. Neochotně, tušíc, co jeho oči spatří, povytáhl rukáv mikiny až k lokti. Černé žilky tu už nebyly jen tak letmo a už vůbec ne malé. Prorůstaly mladíkovou rukou jako kořeny sto let starého stromu. Mužíček se jen zamračil, ohlédl se, rychle stáhl mladíkovy rukáv a odešel z místnosti.


"Severe... Co... budeme dělat?" hlesl beznadějně Zajíc opírajíc se o komodu plnou dětských hraček. Mohutný muž se jen usadil v křesle a vzdychl. Promnul si oči. "Já vůbec netuším." Zuběnka stála v temném rohu místnosti a mlčela. Slzy měla na krajíčku. Ticho narušilo zaskřípání dveří, jak je otevřel Sandy. Dlouze se na všechny vážným pohledem zadíval a pak za sebou dveře zavřel. "Zjistil jsi něco Sandy?" zamručel Sever. Sandy jen zavrtěl hlavou. "Co my si s tím počnem, Jacku..."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Natla Dahmer Natla Dahmer | Web | 22. října 2014 v 17:39 | Reagovat

Krásně sepsáno! Ale na mě to působí smutně. Každopádně se moc, moc těším na pokračování! :-)

2 Pervy Salamander Pervy Salamander | Web | 22. října 2014 v 18:13 | Reagovat

[1]: psala jsem to tak, jak mi to přišlo do hlavy... omlouvám se, jestli je to smutné. A děkuju. Jsi takové sluníčko ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama