.•°Mission in Mountain°•.

17. listopadu 2014 v 19:39 | Pervy Salamander
Tak jsem zase něco sesmolila. Vy my asi neuvěříte, ale snažím se něco vymyslet už asi týden, jakože nad tím opravdu intenzivně přemýšlím.. Lochneska mi dala totiž "ukol". Napsat wincest. To by jste nevěřili, jak těžké je to vymslet to tak, aby to dávalo smysl a tak... To víte.. moc nad tím přemýšlím... Během svého přeýmšlení jsem se samozřejmně potřebovala nějak inspirovat.. a tak jsem si začala hledat obrázky. Nevím proč ale najednou jsem před sebou viděla Jakea a Pierse. No.. po chvilce jsm začala přemýšlet nad tímhle pairingem a ... dneska ráno jsem to konečně vymyslela! Upřímně mi přijde, že to stojí za starou bačkoru... ale.. ok.. Pak mi v hlavě koluje ještě jedna povídka která jakoby bude navazovat na tuhle ale ... nevím nevím. tohle jsem dnes psala celý den. Ještě že mám takový msysl pro zodpovědnost, jinak by to zase skončilo nedopsané o.O
Snad se to bdue dát číst.... příjemné počtění. A omlouvám se za délku ono to nějak... jinak nešlo.. ^^

.•°Mission in Mountain°•.

Jake Muller X Piers Nivans (RE6)


Piers listoval právě obdrženými papíry s informacemi o jeho nadcházející misi. Měl odletět do hor, kde si protivníci vytvořili základnu a zničit ji. Nezdálo se mu to tak těžké. To dělal už několikrát. Prostě přijde, povraždí je a odejde. "Jo a ještě něco.." hlesl kapitán vedle něj, který mu misi předával. "V těch horách se setkáte s Jakem Mullerem. Je již na místě a má o situaci přehled. Pomůže vám." "COŽE?! Muller?! Nikdy!" rezignoval Piers. Najednou ta mise nebyla až tak fajn. "Nemůžu tam jet s ním!" "Budete muset, nikdo jiný volný není." "Ale... co Chris?!" kapitán se na něj otočil s přísným pohledem. "Myslíte kapitána Redfielda? Ten zítra též odjíždí na misi." Pierse to zarazilo. Nejen, že každého z nich dali na jinou misi, ale Chris mu o tom ani nic neřekl. "Informace jste obdržel. Více vám už sdělit nemůžu. Prosím dostavte se zítra v šest hodin ráno na přistávací rampu číslo 5." Piers jen sklesle kývl a mlčky odešel. "Ta dnešní mládež..." zastěžoval si kapitán

Klíče zacinkaly a po bytě se rozlehl zvuk odemykání dveří. Piers dělal že to neslyší. Byl naštvaný. Proč mu Chris nic neřekl o tom, že jede na nějakou misi? Vždyť si to vždycky říkali ne? Celý den ho to pomalu užíralo zevnitř. A teď, když se měl dozvědět proč to všechno, měl pocit, jako by mu srdce mělo vyskočit z hrudi. Dveře se otevřeli. "Jsem doma." zakřičel Chris od dveří, aby ho bylo slyšet po celém bytě. Žádná odpověď. "Piersi, jsi tu?" sundal si boty a u toho se rozhlížel. "Piersi?" "Ahoj Chrisi." Chris sebou cukl. Piers seděl na pohovce, ve tmě. "Proč si nerozsvítíš?" Rozsvítil lampu a sedl si vedle Pierse. Chytl ho za tvář a chtěl ho políbit, ale Piers uhl. "Co se děje?" Piers vahal, jestli se ho má zeptat. Už ale déle nemohl vydržet ten tlak na hrudi, který mu bránil se volně nadechnout. "Chrisi... Proč jsi mi neřekl, že jedeš na misi?" Ticho. Piers sklopil pohled k zemi. "Nic mi na to neřekneš?" "Asi jsem zapomněl." Piers se uchechtl. "Tak zapomněl!" rozhodil rukama do stran. "Jak můžeš na něco takového zapomenout? Zapomínáš si snad dojít na záchod? Nebo si obout boty, když někam deš? Nebo zaplatit, když si kupuješ kafe? Ne! Tak jak můžeš zapomenout mi říct, že zítra odjíždíš na misi?!" "Piersi..." "Vždycky jsme si to snad říkali!" Piers zuřil. Za jeho vztek ale mohl i fakt, že na misi jede s Jakem. To si ale neuvědomoval."Chrisi!" "Piersi já nevím. Mám toho teď hodně a prostě jsem na to asi zapomněl." "Tak zapomněl... pán zapomněl." Piers se uchechtl. "Čekám, za jak dlouho zapomeneš, že spolu žijeme." "Piersi to už přeháníš!" Chris už taky zuřil. "Říkal jsem ti, že toho tenhle měsíc bude hodně. Připravoval jsem tě... nás na to. Doufal jsem taky, že mě podpoříš! Vždyť víš, jak každý den přijdu strhanej. Namísto toho tu do mě rejpeš, že jsem ti zapomněl říct, že někam jedu. Víš, já taky nejsem dokonalej a mám právo na to, občas něco zapomenout. Tys mi taky neřek, žes mi vypral bundu, a já si ji druhej den potřeboval vzít!" Piers mlčel. Na tohle neměl žádný důstojný argument. Chvíli tam seděli, v tichu. Pak Chris rázně vstal. "Jdu si lehnout." "Nedáš si večeři?" "Nemám hlad." odsekl Chris a zabouchl za sebou dveře od ložnice. Piers tam jen seděl. Koukal na ty zabouchnuté dveře. Pak vstal, zhasl lampu, z dolní části stolku si vzal deku a lehl si na pohovku. "Dobrou noc.... Chrisi." hlesl a schoulil se pod dekou do klubíčka.

"Veškeré zásoby munice a jídla jsou již naložené. Stačí jen nasednout a můžeme letět." "Dobře, děkuji." pilot se zasmál a odešel ještě jednou zkontrolovat letadlo. Piers vzal svůj obrovský batoh a vhodil ho do letadla. Ještě se ohlédl k základně. Pak sklopil oči k zemi, vzdechl a nastoupil do letadla. "Všechno v poho?" Objevil se náhle ve dveřích pilot. Usmíval se od ucha k uchu. "Jo, jasně. V pohodě." "Tak fajn. Dojdu si ještě pro kafe a hned vzlítnem!" "Dobře." Pilot se znovu usmál a vyskočil z letadla. Piers se jen usadil a zavrtal se do svého šátku. Neustále měl před očima hádku s Chrisem. Mrzelo ho to. Nepředstavitelně ho to mrzelo.

Chris vypnul otravný budík. Ležel rozpláclý na posteli. Ohlédl se. Polštář vedle něj byl netknutý. Piers nespal v posteli. Vzdechl. Promnul si oči a vstal z postele. "Piersi?" hlesl po bytě. Nikde nikdo. Došel až k pohove, kde byla rozhozená deka. "Ty jsi blb..." zamumlal si Chris pro sebe a odešel do koupelny. Když se vrátil všiml si v kuchyni malého papírku, položeného mezi ovoce v košíku. Přešel k lince a papírek si přečetl. "Bože Piersi... ty jsi idiot..." Na papírku bylo napsáno jen "Promiň."

"Budeme přistávat, tak se připrav." zahlásil do mikrofonu pilot. "Jasně." odpověděl Piers a začal se připravovat. Když byl hotový vyhlédl z okénka. Počasí bylo příznivé a tak měl docela výhled. Všude pod ním byly zasněžené hory. Vypadali úchvatně ale zároveň nebezpečně. Pak zahlédl základnu. Byla to vetší, moderně vyhlížející chata. "Tak jdem na to!" křikl pilot a začal pomalu s letadlem přistávat. Obrovský kolos ztěžka dosedl na zem a zvedl okolo sebe oblak sněhu. "Tak a jsme tu." Piers se na pilota usmál. Oba vyskočili z letadla a začali z něj vyndavat zásoby. To už k nim přicházel Jake. "A, dobrej Jakeu." pozdravil z vesela pilot. Piers se jen ohlédl a zavrčel. Jake se zastavil. "To si ze mě děláte srandu. To poslali tebe?!" "Taky z toho nejsem odvázanej." hlesl Piers a dál se věnoval vyndavání zásob z letadla. Jake tam jen stál a nevěřícně zíral. "Tak jo. Už je to asi všechno. Tak děkuju, a zase příště." "Jasný!" Zasmál se pilot a mávnul na rozloučenou Jakeovy. Ten mávnul taky. Náhle se Jake zakřenil. Zacítil něco ostrého, pichlavého. Pak mu to došlo. Letadlo pomalu nastartovalo motory. Piers ještě zamával pilotovy, když v tom ho Jake popadl a svalil k zemi. "Ty debile! Co to-!" "Krej se!" jen co to dořekl, letadlo vybouchlo. Všude se rozletěli hořící kusy letadla. "Co to sakra!" vykoukl zpoza Jakea Piers. Nějak si neuvědomoval, že na něm Jake stále leží. Jake si ho prohlédl. Ve chvíli, kdy se mu podíval do očí ho Piers odstrčil a stoupl si. Oklepal ze sebe sníh. Jake taky vstal. Neustále na Piersovy vysel očima. "Coje? Moch bys na mě přestat zírat? Máme tu docela velkej problém.." Jake zatřásl hlavou, jako by se právě probral ze spánku. "Měli by jsme si najít jiný úkryt. Tady není bezpečno." Piers ač nechtě, souhlasil. Posbírali to málo zásob co po výbuchu zbylo a vydali se do hor. Zrovna začínalo sněžit.

Piers se marně snažil zprovoznit vysílačku. Chtěl centrále nahlásit co se stalo. "To nemá cenu." hlesl posměšně Jake. "Nikdo se tě na tvůj názor neptal." zavrčel Piers a dál se soustředil na vysílačku. Už šli asi dvě hodiny ale stále nemohly najít žádný prostor, vhodný pro úkryt, když v tom se na obzoru začala objevovat malá, opuštěná chatka. Jake se zastavil a Piers, nekoukajíc na cestu do něj vrazil. "Můžeš mi laskavě říct-" "Támhle." ukázal jen Jake směrem k chatce. "Vidíš to ty odstřelovači, nebo tam bez zaměřováku nedohlídneš?" to byla pro Pierse poslední kapka. Odstrčil od sebe Jakea a ohnal se. "Sereš mě, víš to?!" křikl na něj. Jake nic neříkal, jen se bránil Piersovým pěstím. "Jsi-jak-malé- DÍTĚ!" Jake chytl Pierse za ruku a rychlím chvatem ho povalil na zem. Jednou nohou si na něj klekl. Piers sykl. Nemohl se pohnout, Jake ho zablokoval. "Hele, otravo. Máme dvě možnosti." Piers se snažil zpod Jakea dostat, ale jediné čeho docílil bylo, že teď ležel na zádech a Jake na něm obkročmo seděl. "Budeš mě poslouchat, nebo se tu furt budeš o něco snažit?!" Piers chtěl dál vzdorovat ale Jake mu přitiskl obě ruce k zemi. Piers se vzdal. "Tak dělej..." "Jak sem řek, máme dvě možnosti. Buďto, se budeme dál snažit jeden druhého zabít a nejspíš se nám oboum něco stane, nebo si na chvíli přestaneme hrát na malé děti, začneme spolu spolupracovat a dostaneme se co nejdřív do tý chatrče. Tak co, jak to bude? Já osobně bych hlasoval pro druhou možnost. Nemám totiž zapotřebí umřít kvuli někomu jako jsi ty." Piers jen nafoukl tváře a zamračil se. "Fajn." odsekl. "Dostanem se do tý chaty." "Fajn." odfrkl si Jake. "Už bys ze mě hoch slíst, nebo tu takhle chceš sedět, dokud nezapadnem sněhem?" Jake jakoby si až potom, co to Piers řekl uvědomil, že na něm sedí. Nervozně vstal. Oklepal se od sněhu a podal Piersovy ruku aby mu pomohl se zvednout. Piers se po něm nejdřív zle podíval ale nakonec jeho pomocnou ruku přijal. Společně se pak vydali na cestu k chatce.

"Vypadá to, že tu dlouho nikdo nebyl." hlesl Piers když vešli do chatky. "Nejspíš.." Jake se pokusil zavřít pootevřené okno. Moc mu to nešlo. Piers mezitím zkoumal vybavení chatky. "Je tu krb, ale nevim jak moc bude použitelnej." "Kouknu se na něj." "Ty snad rozumíš krbům?" "Ne, ale jsem schopnější než ty." "A je to tu zase... hodláš mě furt takhle srážet?!" Jake chtěl říct něco na svou obhajobu ale nakonec usoudil, že by to bylo jen plýtvání slov. Piers se cítil, jako vítěz.
Po chvilce se jim povedlo v krbu rozdělat oheň. Tepla v chatce ale moc nebylo. Dřevěné stěny profukovaly a okno netěsnilo. Ohněm plnil spíše funkci světla. Piers seděl schoulený vedle krbu. Zase myslel na večer před jeho odletem. Na Chrise. "Co tam tak sedíš bez života báchorko?" pokusil se Jake Pierse oživit.. "Nech mě být." hlesl jen smutně Piers. Jakovy došlo, že teď není na pošťuchování pravá chvíle. Došel k němu a sedl si vedle něj. Docela blízko. "Co jsi tak zmlknul?" Piers se s ním nechtěl bavit. Byl smutný a byla mu zima. Jen si přitáhl nohy blíž k tělu a zavrtal se do svého šátku. "Něco se stalo?" "Co ti je do toho." odsekl Piers. "Hele, možná si to nemyslíš, nebo nechceš myslet, ale já mám taky duši, a zajímám se, když se někdo trápí. A věř nebo ne, ty mi taky nejsi úplně volnej. Přeci jen... jste mě a Sherry tenkrát v Číně s Chrisem zachránili život." Piers sebou cukl. Ve chvíli, kdy zaslechl Chrisovo jméno, ho to nějak dostalo. Schoval se ještě víc do svého šátku. Jake si toho všiml. "Děje se něco … s Chrisem?" Jake sledoval, jak na to bude Piers reagovat. Byl to sice cvičený voják, ale i ten se dokáže zlomit pod tíhou lásky. "My... se pohádali... večer předtím, než jsem odlétal..." Piers se začal třást. Pohled stočil na tančící plamen v krbu. "Dopadlo to tak... že jsem spal v obýváku na gauči." "To to bylo až tak zlé?" "Asi ne.. ale.. nebyl jsem schopný... se Chrisovy podívat do očí." "Bože.." Jake se opřel o zeď a koukl do stropu. " A proč jste se pohádali?" Piers mlčel. Nebyl schopný dalších slov. Věděl, že kdyby ještě něco řekl, rozbrečel by se. A takový pohled nemůže tomu plešounovy pokytnout. Křečovitě si objal nohy. Chvíli bylo ticho, přesušované praskáním ohně. "Hele... Určitě to bude v pohodě. Ať jste si řekli cokoli, rozhodně to nemyslel vážně." "Hm..." Jake se pousmál. Zavrtal se do bundy. Náhle na něj padla únava. Oči se mu začali pomalu zavírat. Chvíli se tomu bránil ale spánek nad ním nakonec zvítězil.

Jake sebou trhl. Byl zmatený, nevěděl co se stalo. Pak mu došlo, že usl. Zatřásl se. V chatce byla hrozná zima. V kamnech byl jen malý plamínek, skomírající na posledním kusu dřeva. Ohlédl se. Piers ležel vedle něj na zemi, zabalený do vojenské bundy. Třásl se a klepal zubama. "Už... není... dřevo." Vypudil ze sebe ztěžka. Jake se zamračil. Chvíli jen seděl a přemýšlel a pak se začal svlékat. Piers si toho všiml. "Co to proboha děláš?" zaklepal mezi zubama. Jake bezeslov začal Pierse též svlékat. "Můžeš mi laskavě vysvětlit-" "Když se svléknem a natisknem se na sebe... bude nám větší teplo." "To si děláš srandu?!" "Dělej, pod ke mně." "Ne!" "Dělej ty báchorko. Neumrznu tu kvuli tobě." Pier se začervenal, rozpačitě objal polonahého Jakea. Ten přez ně hodil obě bundy a natiskl se na Pierse. Oba se opřeli o zeď. "Tohle je... taková.. kravina." hlesl Piers objímající Jakea. "Ale.. není nám taková zima...ne?" Piers s ním bohužel musel souhlasit. Po chvíli na něj začala padat únava. "Piersi?" Jake sklonil hlavu. Cítil, jak se o něj Piers opřel plnou vahou. To bylo najednou tepla. "Usnul.." hlesl Jake. Objal Pierse pevněji. Cítil se rozpačitě. Šimralo ho v krku. Spící Piers pomalu klouzal Jakeovi do rozkroku. "Ale no tak chlape... To se neumíš něčeho držet i ve spánku?" začervenal se Jake a zvedl zase Pierse tak, aby seděl. To ho probralo. "P-promiň.. usnul sem." "Jo, všim sem si." Jake se stále červenal. Srdce mu bušilo tak silně, až se bál, že si toho Piers všimne. Náhle jakoby Jake ztratil kontrolu nad svými činy. Vzal Pierse za tváře a políbil ho. "Co to-" Piers se snažil protestovat. "Co to sakra... děláš?!" "Nevím..." zavřel oči a znovu Pierse políbil. Jednou rukou ho držel za pas a druhou za hlavu, aby mu nemohl utéct. Piers se snažil ze sevření dostat ale tím jak se zakláněl zapříčinil to, že oba spadli na zem. Jake si ho prohlédl. Piers pod ním ležel polonahý, ochromený tím, co udělal. Byl rudý až za ušima. Jake se nad něj nahnul. Těkal očima z jeho rtů na oči a zas zpět. "N-nedělej... takové... pitomosti." hlesl omámený Piers. Bylo to pro něj těžké, nepodlehnout. S Chrisem spolu nespali už tak měsíc a ve chvíli, kdy se ho dotkly mužské ruce, nebyl Piers schopný se ovládat. Začínalo mu být jedno, že je s ním Jake. Ve své podstatě byl Jake docela milý. Ale hlavní bylo, že tu byl s ním, polonahý, připravený na cokoliv. Piers se přestal ovládat. Políbil Jakea. Toho to překvapilo, ale pak se přidal. Rukama mu přejížděl po bocích a narážel do lemu kalhot s opaskem. Piers ho objal okolo krku. Jakeovo vzrušený dosáhlo vrcholu. Začal Piersovy rozepínat pásek. Ten ho ale zastavil. "Ne... to..ne..." hlesl Piers. Jake ale jen odstrčil jeho ruku a pásek i s poklopcem mu dorozepl. Začal si s Piersem hrát. Hladil ho a třel. Piers se pod ním kroutil a vzdychal. Bylo na něm neuvěřitelně poznat, že s Chrisem dlouho nespal. Náhle se zapřel a posadil se obkročmo na Jakea. Ten ho jen pozoroval. Piers mu rozpačitě rozepl pásek s poklopcem a stáhl mu kalhoty i se slipami až ke kolenům. Pak se zpříma podíval Jakovy do očí. Chvíli na sebe koukali. Piers pak zavřel oči. Jake to bral jako signál. Chytil ho za stehna a pomalu do něj vstoupil. Piers mu zabořil hlavu do ramene a skousl si ret. Už na to nebyl zvyklý, bolelo ho to. Jake se po něm trochu ustaraně podíval. Piers se jen pousmál a políbil ho. Začal se pomalu pohybovat. Jake ho políbil na krku, na rameno, na klíční kost. Všude kde byl, zanechal malou narudlou značku. Piers vzdychal. Cítil, že moc dlouho už nevydrží. Znovu objal Jakea okolo krku a začal mu vzdychat do ucha. Jakea to vzrušovalo ještě víc, pokud to vůbec šlo. Zdálo se, že chce Piers něco říct, ale nebyl toho schopný. Po bradě mu stekla slina. Jake ji olízl a pak Pierse políbil. Po tělech jim stékal pot. Piers neustále zrychloval své pohyby, vzdychal, téměř křičel. Jake ho náhle pevně chytl okolo pasu a povalil na zem. Piers sykl. Jake měl potřebu, převzít nad vším kontrolu. Piers se mu zarýval nehty do zad. Jake byl hrubý. Ne až tolik, ale Piers byl zvyklí na něco jiného. Chris na něj byl vždy milý, jemný. Kdežto Jake byl jak nenasytné zvíře. "Ch...Chrisi..." vzdechl Piers Jakovy do ucha. Jake sykl. Piers se um zarýval hlouběji a hlouběji do zad. Chytl ho za zadek a trochu si ho přizvedl aby k němu měl lepší přístup. Cítil, že už to nebude dlouho trvat. Chtěl víc, víc než by mohl kdy dostat. Zabořil hlavu do Piersova hrudníku. Ještě párkrát hrubě přirazil a pak vyvrcholil. Piers se prohl v zádech. Vykřikl a též vyvrcholil. Oba ztěžka oddechovali. Jake se náhle rozhlédl kolem. Přitáhl bundy a oba jimi přikryl. Piers se k němu přitiskl. Zachumlali se do klubíčka a po chvilce oba usli.

Piers rozlepil svoje světle hnědé oči. Slunce vcházející do chatky ho bolelo do očí. Zatřásl se. Byla mu zima. Posbíral svoje oblečení a rychle se oblékl. Rozhlédl se. Jake nikde. Zachumlal se do šátku a vyšel ven z chatky. Rozhlédl se. Sněhová bouře skončila a teď vše nádherně ozařovalo slunce. Hory už nevypadaly tak nepřátelsky. "Dobrý ráno, Růženko." ozval se Jake. Piers se ohlédl. Letmo se usmál když ho zahlédl. "Našel jsem dřevo, takže... si můžeme zatopit.." Piers kývl. Jake také kývl a zašel do chaty. Po chvilce zase vyšel. Postavil se vedle Pierse, zhluboka se nadechl horského vzduchu a vydechl. "Piersi... já.." Jake chtěl něco říct ale Piers ho umlčel. Natlačil ho na stěnu chaty a políbil ho. "Nebudeme... o tom mluvit." hlesl jen po Chvíli Piers. Podíval se Jakeovy zpříma do očí a pak odešel do chaty. Jake ho jen sledoval a pak také zašel do chaty.

Chris přešlapoval z nohy na nohu. Neustále kontroloval hodinky. Piersovo letadlo mělo už pět minut zpoždění. Chris byl nervozní. Mrzelo ho, že se s Piersem asi nerozloučil a když se dozvěděl, že na misi je s Jakem, netušil jak se s tím vypořádat. Zuřil a bál se. "Určitě se tam povraždili." náhle se ozvalo hlášení o přiletu letadla. Chris zpozorněl. Bylo to Piersovo letadlo. Popadl bundu a vyběhl k přistávacím rampám.
Piers vyskočil z letadla a obratně chytl svůj batoh, který mu Jake hodil. Usmál se na něj a Piers mu úsměv opětoval. Jake si pak všiml Chrise, přicházejícího k letadlu. Kývl na Pierse. Ten se otočil. Ve chvíli kdy Chrise zahlédl, se k němu rozeběhl. Chris roztáhl ruce a objal ho. Chvíli tam tak stáli a objímali se. Jake si jen přez rameno hodil batoh a odcházel. Piers se za ním podíval. Nakabonil obočí a mírně otevřel pusu. Jake se na něj jen pousmál, mrkl a ukázal prstem na svůj telefon. Pak se jen otočil a odešel. Piers se usmál a zabořil hlavu do Chrisova ramene. "Vídej zpátky." hlesl Chris. Piers se stále usmmíval. "Víš.. Piersi... moc. Mě mrzí to.. jak jsme se předtím pohádali... prostě jen-" Piers Chrise umlčel. Položil mu prst na ústa. "Taky mě to mrzí.. ale... Asi to ke vztahům patří a.. Hlavně bych se měl omluvit já. Měls pravdu, měl jsi toho moc.. a já ti ani nepomohl." Chris se usmál. "Takže … jsme zase v pohodě?" Piers se zarazil. Hlavou mu prolétla vzpomínka na to, co se odehrálo na misi v horách. Pak se ale jen usmál. "Jo... Jsme zase v pohodě."

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Natla Dahmer Natla Dahmer | Web | 23. listopadu 2014 v 0:58 | Reagovat

Sice je mi líto Chrise, ale pěkný příběh. Moc krásně napsané! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama