YCKFJ ►Kapitola 3◄

27. února 2015 v 23:57 | Pervy Salamander |  You can´t kill fear, Jack
tak... protože ani nevím, jestli tohle někdy dopíšu >jakože asi spíš ne než ano< tak se dávám i to poslední, co mám. Třeba se k tomu někdy vrátím, snad. Uvidíme.




Pitch klopýtal, přidržujíc se studené, kamenné zdi. Ztěžka dýchal, chvěl se zimou. "Zatraceně Froste..." zaklel a chytl se za břicho. Od úst mu šel zřetelný ledový opar. Noční běsy se za ním ploužily, ve stínu, snažíc se porozumět pocitům jejich pána. Pitch zakopl. Očekával bolestivou ránu v oblasti ramene ale černý písečný kůň jej zachytil. Foukl mu do vlasů vzduch. Pitch se o něj opřel. "Co mi to provedl.." opíral se stále plnou vahou o běs. "COS MI TO KSAKRU PROVEDL ?!" Ozvěna zuřivého výkřiku se rozlehla po celé jeskyni. Donesla se, sice tichá ale stále plná hněvu i k právě přicházejícím strážcům. "Pitchy!" zahřměl Sever. Až v té chvíli si Pitch uvědomil, že už v jeskyni není sám. Doširoka se usmál, ztěžka, za pomoci běsu vstal a vydal se strážcům naproti. "Čekal jsem..." Vynořil se náhle za nimi ze stínu. "Kdy přijdete.." všechny si změřil pohledem. Okamžitě z jejich výrazů poznal, co se děje, a proč za ním dobrovolně všichni přišli. "Jde o Frosta, že?" nepřestával se doširoka usmívat. "Ty víš co mu je že?" křikl podrážděně Zajíc. Pitch se jen uchechtl a zmizel opět ve tmě. Sever se zamračil. "Nechte mě hádat..." objevil se Pitch od nikud, pomalu přecházejích po mostě až k narezlému glóbu. "Svíjí se v křečích, nemůže dýchat, třese se." "Jdi do háje!" zaútočil na něj slově Zajíc. Sever ho zastavil od jakékoliv další akce. Zajíc se jen zamračil a odstrčil jeho ruku. Pitch se zasmál. " Takže je to tak. A vy-" opět si je všechny změřil. "Jste přišli, protože netušíte co se s ním děje, že?" Sever ač nechtě, kukajíc Pitchovy do očí, kývl. V té chvíli Pitch vybuchl v zlověstný smích. "Promiňte, promiňte." utřel si slzu z koutku oka. "Nech už těch her a řekni nám, cos mu provedl!" rozkřikla se Zuběnka. Celou dobu se snažila zadržovat slzy ale už to nevydržela. "To by jste rádi věděli..." To bylo moc. Zuběnka vzlétla, popadla Zajícův bumerang a zuřivě se rozlétla k Pitchovy. Toho to mírně zaskočilo. Nebyl ve stavu, kdy by byl schopný tak rychle reagovat. Noční běs to udělal za něj. Postavil se v obraně před Pitche a výhružně na Zuběnku zařechtal. Pitch se stáhl dos stínu. Chlad v něm se začal zase ozvat. Musel se strážců zbavit a to rychle. Letmým pokynem ruky poslal běsy na strážce. Řítili se na ně v jedné obrovské temné vlně."Honem! Všichni do saní!" zavelel Sever. Všichni ho okamžitě následovali. Jen tak tak stihli vyběhnout z Pitchovy jeskyně. Uspěchaně naskočili do saní a odlétly pryč. Běsy se za nimi dívaly, dokud jim úplně nezmizeli z očí.

"Co to sakra měl znamenat?!" nechápal Zajíc. Byl naštvaný, unavený. Netušil co se děje a to ho štvalo nejvíc. Nebyl však sám. Nikdo ze strážců netušil, co se vlastně děje. Zuběnka koukla po Zajícovy, položila mu ruku na rameno a vrátila mu dřevěný bumerang. Ten se po ni chápavě podíval, pokusil se pousmát a bumerang si od ni převzal. "Musím..." začala potichu sedajíc si na dřevěný schody v zadní části saní. "Musím vám něco říct." Sever na to reagoval zastavením saní. Zamračeně se na ni otočil. "Povídej. Jsem jedno velké ucho." Zuběnka se pousmála. "Když jsem se přiblížila k Pitchovy, všimla jsem si něčeho... zvláštního. Zdálo se, jako by se mu tady na tváři leskl mrazík" názorně ukazovala prstem v oblasti krku až lícní kosti. "Taky jsem si všimla jeho pohledu v očích. Byl takový-" "Bolestivý." Dokončil za ni větu Sever. Zuběnka po něm jen koukla. "Také jsem si toho všiml. Celkový jeho postoj... Vypadal nejistě, oslabeně." "Musíme se Jacka zeptat, co se vlastně stalo." S těmito Zajícovými slovy se všichni vrátili zpět na pól.

Jack si očima přejížděl po své ruce. Ležel na břiše, neschopný se pohnout i kdyby sebe víc chtěl. Prohlížel si ten kus ruky, který viděl. Kdyby mohl křičel by, běhal po celém pólu a ukazoval všem to, co má na ruce. Ale on toho nebyl schopný. Celou ruku měl obrostlou černými žilkami. Někde byly tlustší, někde tenčí. Vzhledově se daly přirovnat ke koruně holého stromu. Náhle uslyšel typický zvuk, přijíždějících saní. Sykl, pomalu se začal zvedat. Zapřel se v rukou, nohy si posunul pod sebe tak, že teď na nich seděl. Chytl se za hrudník v místě, kde se nachází srdce. Křečovitě svíral mezi prsty mikinu. Seděl tam, třásl se, trhaně dýchal. Těžce pozvedl hlavu. Pomaloučku se sesunul z postele. Nejistě se postavil na své hubené, křehké nohy. Nebýt zdi, které se přidržoval, zaručeně by se skácel k zemi. Udělal první krok. Bodavá bolest mu vylétla od chodidla až k srdci. Přitiskl se ke zdi celým tělem. Jednou rukou si obtočil hrudník a druhou se přidržoval zdi. Nevěděl, jak daleko dojde, ale chtěl jít strážcům naproti.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kinder Kinder | 14. března 2015 v 16:13 | Reagovat

Just...wow :O
prosím,dopiš to,je to dokonalý :) a potřebuju vědět,jak to dopadne..
*psí očka*

2 Pervy Salamander Pervy Salamander | 15. března 2015 v 20:05 | Reagovat

[1]: pokusím se :DDDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama