•° Zloděj kalhot °•

27. února 2015 v 23:45 | Pervy Salamander
Pervy byl po dlouhé době činný... Snad, trochu.
Chci se omluvit za naší nečinost v posledním.... skoro půl roce možná i víc.
Jde o to, že jsme obje tak nějak říkajíc ... ztratili psací střevo. Navíc na nás teď čeká maturita, takže se musíme plně věnovat přípravě. Zároveň chci moc moc poděkovat těm, kteří stále na náš blog chcodí, kteří ho navštěvují. Díky vám si stále držíme 40 návštěv za týden, což je pro nás krásné. Moc moc děkujeme ^^ . Teď už povídka... Jde o můj nově vymyšlený pár. O zdravotního bratra Tylera a Vojáka vyšší třídy Aarona. Víc vám říkat o nich nebudu, snad si díky kraťoučké povídce uděláte sami obrázek o tom, jací jsou .)

Takhle jednou, brzy ráno...


"Tylere! Kde mám ksakru ty kalhoty?!" ozvalo se z šatny. Opírajíc se o kuchyňskou linku s hrnkem v ruce jsem se podíval na svou spodní část těla. "Nemám ponětí miláčku! Podíval ses do dolního šuplete?" zavolal jsem nazpět s úšklebkem a usrkl z hrnku. Aaron se vyřítil ze šatny jak stíhačka, jen ve slipech a sjel mě pohledem.

"Vrať mi ty kalhoty." kývl na mě. Já jen stál, schovávajíc se za hrnkem.

"Tylere, vrať mi ty kalhoty!" Bylo na něm vidět, jak je nervní... ale... hehe.

Chvíli jsme na sebe tak koukali načeš se proti mně Aaron rozeběhl a rozhodl se mě chytnout. Chvatně jsem uhl. Chtěl jsem položit hrnek na linku, aby se mu nic nestalo ale toho Aaron využil a popadl mě okolo břicha.

Začal jsem se mu zmítat.

"Když oni jsou tak příjemný a navíc vypadaj strašně dobřéééé!!!" "To je mi jedno! Já je potřebuju do práce! Nemůžeš si je nosit jak se ti zachce!"

Držel mě pevně.

"Ale můj problém to nenííí!" škubal jsem sebou, házel nohama co to šlo. "Nemůžu za to, že máš jen jedny! Máš si pořídit aspoň dvoje!" "Tylere konec srandy! Ty kalhoty potřebuju!"

HA! Vysmekl jsem se mu!

"Tylere..." odcupital jsem ke krbu. "Jestli je chceš, budeš si je muset vzít!" zašklebil jsem se na něj. Aaron vzdechl. Promnul si obličej. V tu chvíli vypadal neuvěřitelně unaveně, až mě to zarazilo. Pak se ke mně ale znova rozeběhl.

Následoval dlouhý urputný boj na život a na smrt.

Poslední centimetry příjemné maskáčové látky mi sklouzly z chodidla. Aaron vykulil oči, podíval se na to, co drží v rukou a pak, celý zadýchají, je radostně zvedl nad hlavu na znamení vítězství. Vstal a odešel se obléct do šatny. Pokud jsem slyšel dobře, tak po cestě zakopl o schod...

Já tam jen zůstal ležet na zemi, bez kalhot, bez ranního sexu a jak jsem si potom všiml i bez jednoho náramku. Ten protiva Aaron mi ho pak hezky najde...

Pomalu jsem se vyhrabal na nohy a kolébavě, stále popadajíc dech, jsem došel zpět do kuchyně ke svému šálku čaje. Ve chvíli kdy jsem se otočil zpět do bytu stál ve dveřích šatny už oblečený Aaron, upravoval si hodinky na zápěstí.

Netuším, jak dlouho jsem tam stál jak zaseknutý v čase s otevřenou pusou ale vím, že když Aaron pak procházel okolo mě, když si bral snídani, pusu mi zavíral a já tam furt stál sledujíc ho.

Musím se pochválit, jak sexy muže se smyslem pro módu jsem si našel.

Jsem prostě šikovný.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama