Neplánované setkání

20. května 2015 v 1:23 | Lochneska
Hoj Hoj Hoj!
Tak jsem tu asi po sto letech zpět! :D
Doufám, že začnu být zase spoň trochu aktivní, co se článků týče..... Tak po maturitě :)

Abych Vám řekla, ja tento příběh vzniknul. Nedávno jsem jela v tramvaji a naskytl se mi takový zájímavý výjev. A jelikož mám mozek, který si spoustu věcí domýšlí, tak i tentokrát nezahálel. Ikdyž...vlastně na tom bylo všechno pravdy ^^ Umm.... A protože cesta byla opravdu dlouhá, tak jsem psala. Ani nevím co mě to popadlo, nepsala jsem nic už opravdu dlouho..hodně....dlouho. A tak jsem si řekla, že to dám na blog, abych se s Váma podělila o krásné pokoukáníčko. Ve Vašem případě počteníčko. ^^
Upravené je to opravdu jen minimálně, tak aby se to dalo číst jako příběh a nebylo to jen o třech větách. Uuuu oni byli tak roztomilí ^^ >.<
Tak ať se Vám to líbí a zase (snad) brzy! >^.^<


Pár: neznámý
Shounen ai


Neplánované setkání



Mladík nastoupil do tramvaje. Téměř všechny sedačky byly volné a tak se posadil hned ke dveřím. Na sobě měl upnuté černé džíny a větší světlé tričko s potiskem. Vlasy měl tmavě hnědo-černé, celkem krátké, ale tak dlouhé aby mu lehce zakrývaly uši a spadaly mu do obličeje. V uchu měl malý roztahovák a ve rtu piercing. Jak cesta ubíhala, díval se nezaujatě z okna a celkem se nudil. Pohrával si s prstýnkem, tak jako to dělal vždy, když se nudil a myšlenkami létal v oblacích. Najednou ho ale z přemýšlení vytrhla ruka, která začala zběsile ťukat na okno, těsně u jeho obličeje. Zaostřil na člověka, který stál venku a rázem se jeho obličej rozzářil Hned bylo všechno zajímavější. S širokým úsměvem zamával mladíkovi venku a naklonil se za sebe, aby mohl nadšeně vyhlížet rozcuchanou lehce kudrnatou hlavu, která se objevila ve dveřích.

"Ahój!" široce se usmál klučina ve dveřích a natáhl ruku, aby se mohly pozdravit svým typickým pozdravem. Nijak jinak se už skoro nezdravili.

"Ahój :) "odpověděl druhý a natáhl ruku. Nejdřív lehké ťuknutí klouby, potom chycení si vzájemně palce a pak "odskočení" prstů od sebe.

"Pfffffooouuuuuuff." udělali oba naráz a zasmáli se.

"Co ty tu? Jedeš se mnou? Že jo že jo??" začal nadšeně mladík, v naději, že ta cesta tramvají přece jenom nebude nudná. S ním by totiž rozhodně nudná nebyla.

"Bohužel. Jedu opačným směrem. Ale zahlédl jsem tě, tak jsem tě chtěl pozdravit." řekl smutně.

"Och..." našpulil dotčeně rtíky druhý.

"Nebuď smutný. Zavolám ti a domluvíme se na to přespávání." řekl povzbudivě s úsměvem.

"Tak jo tak jo ^^ ." řekl nadšeně mladík v tramvaji. Zářil jako hvězdička na noční obloze.

Najednou se tramvají rozezněl bzučíčí zvuk, který signalizoval, že tramvaj bude zavírat dveře.

"Tak se měj a zavolám ti!" řekl spěšně a lehce se dotknul prsty hřbetu ruky toho druhého.

"Měj se! ^^ " usmíval se druhý.

Ještě si stihli zamávat, než se tramvaj rozjela ze zastávky pryč. Mladík se už nemračil, tak jako doposud. Usmíval se jako sluníčko. Vytáhl si z kapsy mobilní telefon a něco napsal. Za pár okamžiků se telefon rozsvítil, na známku toho, že mu dotyčný odpověděl zpět. Mladík si zprávu přečetl a stále usmívajíc uklidil telefon a pozoroval ubíhající cestu za oknem.



* * *






 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama