#1 Prázdný dopis

20. července 2015 v 23:48 | Adribull |  Jen klid, Harry!
BUCH!
BUCH!
BUCH!
Harryho probudilo bubnování na dveře, za které pravděpodobně mohl Dudley. Rychle se posadil na posteli a vzápětí ucítil bolest, která se rozléhala od jeho hlavy.
"AU!.. " zanaříkal si pro sebe. Jeho ruka hned vyletěla k bolavému místu a promnula jej. "Pitomá polička!"
"Harry! Pojď umýt to zatracené nádobí!" Petunie se ozývala přes celý dům, i když měli všichni pocit, že to musí slyšet i na druhém konci ulice.

"Vždyť už jdu.." zabručel znova Harry a prohrábl si své tmavé vlasy. Konečně se odhodlal vystrčit hlavu ze dveří a prozkoumat, zda-li je vzduch čistý, když opět ucítil postel pod svými zády. Pořádně si ani nestihl uvědomit, co se stalo, ale pak mu došlo, že Dudley ho strčil zpět a zabouchl za ním dveře od toho malého kunbálku pod schodištěm, kde ještě před pár minutami tak spokojeně pochrupoval.
"Harry!" Dveře od kunbálku se rozletěly tak rychle jako se předtím zavřely. Pěstoun Vernon ho popadl za rameno a vlekl ho chodbou. Nezajímalo jej, že se Harry sotva stihl postavit na svoje nohy a nezajímalo jej ani to, že ho tisknul tak pevně, že bude mít Harry kolem místa, za které jej držel, modřinu asi ještě 274747489035 let po té. Dovlekl jej do kuchyně a posadil na židli.
"Harry!" Vyštěkla na něj Petunie ještě jednou. "Proč nemůžeš být tak poslušný jako tady Dudley.." Jeho jméno protáhlá a řekla takovým přeslazeným způsobem. Zároveň ho chytla za nakynuté tváře a zatahala ho jako malé dítě.
"Dudley, zlatíčko.. Promiň mi, že jsme tu oslavu museli posunout o pár dní. Tatínek měl moc práce, ale už je to konečně tady" Mluvila s ním jako s miminem.
Dudley..Najednou si Harry Dudleyho představil v nadměrných dětských dupačkách a s dudlíkem v puse. Představa mu přišla natolik vtipná, až se nad ní musel pousmát.
"Co ti pvijde vtipi?!" Vytrhl ho z myšlenek Dudley, který měl už plnou pusu dortu a očividně si jeho usmání všiml.
Dortu? Najednou si Harry vzpomněl, že Dudley slaví své narozeniny. Když se tomu obéznímu chlapci stále nedostávalo odpovědi, napřáhl se, že Harryho praští. Vernon mu ruku stihl zachytit, než se dotkla Harryho, se slovy: "Teď si nekaž chvilku.." Ovšem sám jej probodl varovně pohledem, aby nic nezkoušel. Byl to jeden z těch pohledů-jestli toho nenecháš, nedostaneš najíst. Jenže Harry nevěděl, co nemá dělat, nebo čeho má nechat. Nic nedělal. Pomalu se zvedl a šel se věnovat mytí nádobí, aby unikl těm nemilým pohledům.
...
Z kuchyně se ozývalo spoustu hlasitého smíchu. Harry už dávno douklidil a vydal se zpět do své komory. Na prahu se však zarazil a ještě se otočil. Porozhlédl se po všech, a pak jeho pohled spočinul na Dudleym. "Jo a.. všechno nejlepší, Dudley.." Smích najednou utichl a všichni zůstali stejně zmateni jako Harry, který se hned rozešel k sobě. Co jsem to sakra udělal?! Nadával si Harry. Netrvalo dlouho a z místnosti se zase začal ozývat křik a smích, což ho trochu uklidnilo.
Pomalu došel ke schodišti, když najednou někdo hodil dopis do schránky. Harry jej mlčky pozoroval než dopadl na zem. Sotva se růžek dopisů dotknul země Harry, rychle vyběhl a dopis stačil chytit, než dopadl na zem celý. Podíval se na dopis, komu je adresován a když to uviděl zorničky se mu nepatrně rozšířily.
Pan
Harry Potter
(přístěnek pod schody)
Zobí ulice 4
Kvikálkov
Surrey
Bylo na něm jeho jméno! Bylo na něm jeho jméno? Dopis musel ještě jednou zkontrolovat. Nikdy dříve mu dopis nepřišel, a tak bylo celkem předvídatelné, že mu to udělalo radost. Už se jej chystal otevřít, ale najednou mu jej někdo sebral. Harry sebou vyděšeně trhl a otočil se. Uviděl, jak Vernon už dávno dopis otevřel a zkoumal jej z obou stran.
"Někdo si z tebe jenom střílí.. " chytil se za břicho a hlasitě se zasmál. Hodil dopis k Harrymu pod nohy a odešel svou prasečí chůzí. Harry se naklonil k zemi a dopis sebral. Když došel k sobě do pokoje, lehl si na postel a ruce s dopisem dal nad hlavu.
"Copak skrýváš?.. " Zadíval se na něj a prohlížel kus prázdného papíru. Zůstal na něj koukat ještě dalších pět..
deset...
patnáct minut. Slyšel jak ubíhají sekundy, protože s každou další vteřinu se mu zvuk hodin zabodával do hlavy a on měl pocit, že se zblázní. Zklamaně odložil dopis na poličku, která pro něj ráno představovala úhlavního nepřítele. Vzpomněl si na její tvrdou hranu, jak napadla jeho hlavu a zase si sáhl na místo, kam tak podle udeřila.
...
Nastal večer a Harry se vydal uklidit po Dursleyových a jejich celodenním flámu v kuchyni, který spočíval pouze v tom, že Dudley se cpal, stěžoval si na to, že nedostal místo 11 dárků 27475905422 a jeho rodiče se tomu jen tupě smáli.
A zase to nejtěžší zůstává na mně.. Povzdechnul si, když vešel do obýváku. Vzal krabice z dárků a do nich začal házet všechny papíry, ozdoby a dokonce i čepice s nápisem.. Všechno nejlepší Dudleyku!...? On má i vlastní čepice? Pozvedl Harry nechápavě jedno obočí. Jak může být někdo tak rozmazlený?
Vyšel ven s odpadky a vyhodil je do popelnice. Teď na něj čekalo nádobí. Zase si to napochodoval do kuchyně a začal umývat všechny talíře, které posbíral po celém obýváku, div je nenašel ještě u sousedů.
"Harry! Zameť a vytři podlahu dole v obýváku!" Křičela zase Petunie. Kde na to ta ženská bere hlas? Ozvalo se Harrymu opět v hlavě, pak jej ale zahnal.
"Ano, teto Petunie!" Zavolal za ní, aby věděla, že to slyšel. Jak řekla, tak Harry udělal.
10:00 - Harry seděl v obývacím pokoji na křesle a oproti němu stála celá rodina Dursleyových.
11:00 - Harry stále seděl v obývacím pokoji na křesle, když se najednou otevřeli dveře a z nich dovnitř vešel chlap jako hora.
"Ahoj Harry. Já jsem Hagrid. Ty mě asi neznáš, ale já znal tvé rodiče. Moc milý lidé a.. Proč tu jen tak sedíš? Nestihneme vlak do Bradavic." Promluvil k němu ten veliký muž. Vernon a celá jeho rodina se neodvážili nic povědět. Jen tam tak stáli a tulili se k sobě.
"Co jsou to Bradavice.. Hagride?" Nechápal Harry a na čele se mu objevily vrásky z toho, jak se mračil.
"Ty jsi neviděl dopis?" Udivil se chlap, kterého by jste si mohli splést se stromem.
"Nic v něm nebylo.."
"Sakra, Harry... Jsi kouzelník, čekal jsem od tebe více vynalézavosti.. Doběhni pro ten dopis." Spustil Hagrid káravě a než to dopověděl, Harry byl už s dopisem zpět. Hagrid si dopis převzal, přiložil si jej k ústům a něco zašeptal.
"Tady..Čti hlasitě." Podal mu jej a mladý Potter poslechl. Na dopise se začínalo objevovat rozmáchnuté písmo. Harry jej začal číst s nečekaným údivem v očích.
Dobrý den, Harry Pottere.
Byl jste úspěšně přijat na Školu čar kouzel do Bradavic. Bradavický expres Vám odjíždí zítra z Nádraží King's Cross v Londýně. Vlak odjíždí v osm hodin z nástupiště devět a třičtvrtě.
Těším se na Vás.
S pozdravem Albus Brumbál.
"Vždyť jsem.." Na chvilku se zamyslel a mezi obočím se mu ze zamračení utvořila drobná vráska. "..žádné zkoušky nedělal.." Znovu se rozhodl překontrolovat jméno, ale to sedělo. Najednou byl plný otázek, údivu a především dobrodružství.
"Ale Hagride.."
"Teď počkej chvilku.. Všechno nejlepší.." Podal mu Hagrid drobný koláček. Harry se usmál a poděkoval mu. Byl řád, že si někdo vzpomněl i na jeho narozeniny a nevšímají si toho vepře.
"Víš, Harry.. Už je ti jedenáct let a to je věk, kdy se berou děti na Školu čar a kouzel do Bradavic. " Položil mu Hagrid ruku na rameno a usmál se. "Ale Hagride.." Spustil Harry znovu. "Kouzla přece neexistují. Já nemůžu být kouzelník. To nejde.." Kouknu jsem se na tetu Petunii.
"Víš Harry.. Asi bych ti to měla říct. Teď je na to ta práva chvíle..Asi.. Tvůj otec a matka.. Máš to po nich.."
......................
Zdravím.
Doufám, že jsi si užil čtení mé vůbec první fanfikce tak, jako já si užila její psaní. ^-^
Budu ráda, když to nějak ohodnotíš, napíšeš mi, jestli mám psát další "kapitolu" a případně dodáš, co bych měla zlepšit. :)
Měj se..^-^
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama