#2 Přílišné šeptání

24. července 2015 v 10:00 | Adribull |  Jen klid, Harry!
"Víš, Harry.. Už je ti jedenáct let a to je věk, kdy se berou děti na Školu čar a kouzel do Bradavic." Položil mu Hagrid ruku na rameno a usmál se.
"Ale Hagride..." Spustil Harry znovu. "Kouzla přece neexistují. Já nemůžu být kouzelník. To nejde.." Vzhlédl zmateně k tetě Petunii.
"Um... Harry. Asi bych ti to měla už říct. Myslím, že teď je na to ta správná chvíle..asi.. Tvůj otec a matka.... Máš to po nich.."

......................

Harry strnul na jednom místě a nevěděl, co jim na to má říct. On svoje rodiče vlastně ani neznal, ale všichni kolem něj ano. On neměl ani tušení, co je to za lidi, ale když někdo viděl jeho jizvu, hned si vybavil jméno Potter a dodal, že znal jeho rodiče. Ale k čemu to Harrymu bylo, když se mu nikdo neobtěžoval dál říct, co to bylo vlastně za lidi. Věděl jen, že to jsou jeho rodiče. O tom, co byly vlastně zač, mohl mít jen drobné a mylné představy, které nebyly ani z daleka tak přesné, jako byla skutečnost. Takže kouzelníci? Taky chodili na školu, na kterou mám jít já? Harry si zoufale sedl na zem a dal si hlavu do dlaní. Chtěl o nich vědět víc a pokud možno, tak všechno. Byly to hodní lidé? Jak se chovali ve společnosti? Jak se chovali ke mně? Pořádně ani nepostřehl, že Hagrid donutil jeho pěstouny, aby podepsali nějaký papír, a pak je poslal nahoru. Není divu, že odešli. Měli v baráku chlapa, kterého neznali a pravděpodobně by ho srovnávali s obrem.
"Musíme si pospíšit, jestli chceme stihnout vlak.." Vytrhl ho z myšlenek Hagrid. "O tvých rodičích ti povykládám později, ale teď si sbal věci, ať můžeme vyjet. " Podal Potterovi s úsměvem ruku. Ten se jí chopil a s jeho pomocí se postavil. Zamířil k sobě do kumbálku, kde do obrovského kufru začal pečlivě ukládat spoustu věcí. Větší část jeho oblečení byla zbarvena do černé a bílé. Jediné, co tu jeho Black and White mánii narušovalo, bylo pár mikin a trik, které byly většinou modré, nebo červené barvy. Když měl sbaleno, kufr dotáhl ke dveřím, kde jej už asi 10 minut čekal usmívající se Hagrid.
"Můžeme?.." Podíval se na malého chlapce a vzal mu kufr. Věděl jaká bude odpověď a tak se dopravil ke své motorce.
"Můžeme.." Řekl Harry spíš jen pro sebe, protože viděl, že Hagrid už vyrazil. Pomalu jej následoval, ale když se zastavili u motorky, zůstal jen koukat. "Um... Já jen... Ten kufr sem nemáme jak dát..." Nahodil provinilý výraz a čekal, jestli si "Obr" těmi kouzly přičaruje auto. On se ovšem jen usmál, zase něco pošeptal, ale tentokrát k chlapcovu zavazadlu. To se zmenšilo, aniž bys řekl švec. Nebo cokoliv úplně jiného. Hagrid ho sebral ze země a strčil si ho do vnitřní kapsy kabátu, který mu byl až po kotníky. Dobrý kabát pro obchodníka s lidskými orgány. Polkl, ale stále nevyhasl úžas v jeho očích, které upíral k jeho kapse, kam před chvilkou strčil ten malinký kufřík. Harryho malinký kufřík. Harryho malinký kufřík, který vlastně nebyl kufřík ale kufr. Tedy ještě před pár minutami.
"Posaď se." Promluvil opět ten lidský obr a vytrhl Harryho z jeho myšlenek a trochu ulítlých představ. Viděl, že Hagrid už sedí na motorce s brýlemi na očích a totožné měl i v ruce, která směřovala k Harrymu. Pak mu došlo, že asi chce, aby si je nasadil a právě to Harry udělal. Sedl si na motorku za Hagrida a pevně se jej chytil. Pomalu vyrazili na cestu.. Tak pomalu to zase nebylo!

...

Asi kolem páté ráno dorazili do Londýna.
Cesta byla pěkně dlouhá a bolý mě z toho zadek.
Postěžoval si Harry, když slézal z motorky. Následoval Hagrida do nějaké...

Děravý kotel..
Není to..
Hospoda?
Opravdu je to hospoda?
Opravdu je to hospoda!
Měl jsem pravdu, chce moje orgány prodat na černém trhu!!!
Zatnul svoje malé ruce v pěst a polknul. "Hagride?.." ,rozhlédl se na všechny ty lidi kolem,"Dobrý den..",pozdravil lidi, s kterými si Hagrid vyměňoval takové milé pohledy.
"Ach Hagride!" Zavolal mužík za pultem. "Co si dáš k jídlu?" Chlap protahoval snad každou samohlásku. Jeho mluva připomínala hraní na basu.
"Teď nic. Nejsem tu sám." Jeho úsměv se ještě víc protáhl. "Potom sem ještě zajdeme." Prošel celou hospodou, až vyšel zadním východem.
"Nikam to nevede..." Jediné moje štěstí bylo, že řekl, že se tam ještě vrátíme. Ocitli se před obrovskou zdí. "Co teď?.." Prohlásil zmatený Harry.
"Sleduj.." Hagrid přišel k té mohutné zdi, i když se Harry divil, že existuje něco mohutnějšího, než je Hagrid sám, opět něco zašeptal... Sakra, co má pořád s tím šeptáním?... zatlačil na jednu cihličku a před nimi se, v té nejméně metr tlusté zdi, udělal vchod. Harry zůstal úžasle stát na jednom místě, div si bradu neodřel o zem, jak mu klesla.
"Tak pojď, než se to zavře." Hagrid jej postrčil, aby prošel tou krátkou uličkou před ním. Když se ocitli na druhé straně, vchod se za nimi zavřel. Udělalo to víc hluku, než si Harry myslel. Překvapilo ho to, a tak sebou škubl. Harry se začal kolem sebe rozhlížet. Bylo to neuvěřitelné! Jeho pohled spočinul na nápisu Příčná ulice.
"Příčná ulice? Co to je?" Divil se Harry. Nikdy dříve o tom místě neslyšel.
"To je právě tahle ulice. Seženeme tady všechno, co potřebuješ do tvojí nové školy. Je to ulice, do které se normální člověk nedostane.. Tedy pokud jej s sebou nevezme nějaký kouzelník." Usmíval se zase Hagrid. Pomalu se vydali tou uličkou a Harry se nemohl vynadívat. Bylo tu spoustu zvláštností a spoustu lidí!

Když došli k obchodu, kde to vypadalo, jako by tam prodávali větve, Hagrid mu řekl, že si tam má jít vybrat hůlku. Dal mu do rukou peníze a na chvilku se s ním rozloučil. Bylo to hodně peněz. Harry si je strčil do kapsy svých kalhot a vešel do obchodu. I v obchodě to bylo divně prolezlé magií a to se malému tmavovlasému chlapci líbilo.
"Dobrý den.." Pozdravil jsem, když se ze zadní místnosti vynořil nějaký pán. Ten si hned na nose posunul brýle, aby viděl lépe.
"Harry Potter! " Divně se usmál.."Máte matčiny oči. Pojďte! Vybereme Vám tu pravou hůlku. Je to, jako by to bylo včera, co si Vaši rodiče vybírali svojí první hůlku. A teď jste na řadě Vy. Tady! " Podal mu jednu krabičku. Harry z ní vyndal hůlku, ale ta ho odhodila přes celou místnost.
"Tu asi ne.." Řekl muž a vydal se hledat další. Harry se mezitím vzpamatoval z toho šoku. Nahmatal na zemi brýle a nasadil si je. Pomalu přistoupil k pultu a čekal, co se stane příště. Muž mu zase podal jednu hůlku, ale ta tentokrát vysklila výlohu.
"Ummmm.. Tu taky ne... Počkejte tu.. " Zašel někam úplně dozadu a pak přinesl další.. "Zkuste s ní mávnout.." Harry mávl a všechny škody, které s předchozími napáchal se vrátili do původního stavu. Najednou se zvedl vítr, což bylo divné, protože byly v domě a okno výlohy bylo taky opraveno. Po chvilce ale ustála Harry se vyděšeně otočil na toho chlapa.
"Víte.. Je zvláštní, že si Vás vybrala zrovna tahle hůlka.."
"Je zvláštní? Jak zvláštní?" Nechápal stále Harry. Nechápal najednou nic od toho včerejšího večera.
"No.. Je zvláštní, že si Vás vybrala, protože zrovna kvůli její "sestře" máte tuhle jizvu." Odhrnul mu vlasy z čela a Harry najednou nechápal už ani to, co dřív chápal.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama