#3 The boy who lived

29. července 2015 v 12:57 | Adribull |  Jen klid, Harry!
#3 THE BOY WHO LIVED
"Víte.. Je zvláštní, že si Vás vybrala zrovna tahle hůlka.."
"Je zvláštní? Jak zvláštní?" Nechápal stále Harry. Nechápal najednou nic od toho včerejšího večera.
"No.. Je zvláštní, že si Vás vybrala, protože zrovna kvůli její "sestře" máte tuhle jizvu." Odhrnul mu vlasy z čela a Harry najednou nechápal už ani to, co dřív chápal.

......................

Z jeho kamenné podoby jej vytrhl Hagrid. Zaťukal na výlohu, která byla ještě před chvilkou na tisíce střepů. Harry se na něj podíval a došlo mu, že musí zaplatit. Když tak udělal, vyšel ven a Hagrid už jej čekal se všemi věcmi a dokonce se sovou v kleci. To Harrymu alespoň zlepšilo náladu, protože právě to potřeboval.
"Jak ti to ale vrátím?" Opět mu zmizel úsměv z tváře a zase se zamračil tím jeho Potterovským stylem. Hezky s vráskou mezi obočím.
"S tím si nedělej starosti. Rodiče ti nechali spoustu peněz a navíc jsem jim byl ještě něco dlužný. Vidíš támhle to? * Ukázal na obrovskou budovu před nimi a Harry si začal myslet, jestli si dělá srandu. To si vážně myslí, že jsem tak slepý?
"Ano, vidím." Přikývl jsem na souhlas.
" To je Gringottova banka. Vedou jí skřeti - gringottové. Někdy tě tam vezmu, ale teď to ještě není potřeba. Tam, kde sis kupoval hůlku, to je Prodejna hůlek rodiny Ollivanderů. Zajímalo by mě, jak je ten muž starý, protože mám pocit, že si u něj kupoval hůlku snad i samotný Brumbál." Zasmál se a chlapec měl pocit, že se s ním hýbe i samotná zem.
"A co je támhle? " Ukázal Harry na další obchod.
"Aaaa... To je obchod Madame Malkinové. Když budeš potřebovat hábit na cokoliv a v jakoukoliv hodinu, rozhodně je to nejlepší volba. Ta ženská snad nikdy nespí."
"A co je.... Páni! " Vyjekl Harry a šel se podívat blíž k výloze. "Nimbus 2000?"
"Myslel jsem si, že by tě to mohlo zaujmout. Budeš se samozřejmě učit i lítat. S tím se rozhodně seznámíš ještě později a dozvíš se i o té nejlepší hře, kterou spatřil svět. "Nadzvedl obočí a věnoval Harrymu úsměv. "Pojď. Vrátíme se do Děravýho kotle. Určitě máš hlad."

...

"Mňam." Řekl Harry s plnou pusou. Když polkl, dodal: "Vaří tu výborně.."
"To rád slyším, že ti chutná." Hagrid pomalu dojídal.

"Ten pán v tom obchodě... Myslím v tom s hůlkami.." Na chvilku se odmlčel. "Um.. Říkal, že mám tuhle jizvu kvůli podobné hůlce, jako mám já. Ale já myslel, že jsem to utrpěl při nehodě."
"Ty to ještě nevíš?" Udivil se "Obr". "Nikdo ti to neřekl?"
"Neřekl co? Co nevím?"
"Tvoji rodiče nezemřeli při autonehodě, Harry. Bojovali s Pánem zla. Obětovali své životy na záchranu toho tvého. Harry, ti lidé tě znají, protože jsi Ten chlapec, co přežil." Hagrid až skoro strašidelně šeptal. A z toho měl Harry husí kůži, nebo to bylo z toho, co se právě dozvěděl?
"Pán zla? Co to je?" Harry si přejel rukama po stehnech a zase zpět, jako by se chtěl zahřát.
"Ne co, ale kdo." Opravil ho Hagrid. "Jeden velmi zlej pán, kterýmu se tak přezdívá, protože se nesmí používat jeho jméno."
"A jak se tedy jmenuje?"
"To ti nemůžu říct."
"Ani pošeptat?" Prosil, div si neklekl na kolena a nezačal prstíčkem hrabat.
"No.. Dobře.." Přerostlý keř se rozhlédl po místnosti, jestli je nikdo nesleduje, nebo neodposlouchává. "Říká se mu Voldemort." Harry se musel naklonit až přes stůl a napnout uši, aby to jméno vůbec slyšel.
"Votrold?" Zatvářil se tak, jak se běžně tváří lidé, když slyší úplnou hovadinu.
"Voldemort." Zašeptal zase Hagrid, ale tentokrát hlasitěji.
"Voltelord?"
"Voldemort!" Řekl tentokrát už nahlas a musel se opět rozhlédnout, jestli je nikdo neslyšel. "A už ticho." Harry už konečně zjistil jeho jméno. Nemusel si jej ani opakovat, aby si jej zapamatoval, protože to bylo to nejhloupější jméno, co kdy slyšel. Pamatovalo se to samo od sebe.
...

Na nádraží King's Cross se Hagrid s Harrym rozloučil a řekl mu, že se uvidí až v Bradavicích. Dal mu nějaké peníze na cestu a případně je mohl Harry ušetřit na horší časy. Než se ale Harry stihl zeptat, kde je nástupiště devět a třičtvrtě, Hagrid už dávno zmizel. Harry se tedy rozešel se svým vozíkem, na kterém měl všechny věci, hledat nádraží devět a třičtvrtě. Hledal jej kupodivu mezi nádražím devět a deset. Dlouho nemohl nic najít a když se koukl na hodiny, za pět minut byl hlášený odjezd. Začal trochu panikařit a hledat to nástupiště jako splašený. Běhal tam a zpět, když si pak všiml, jak nějací lidé se rozebíhají proti jednomu sloupu a zároveň mizí. To bude ono! Napadlo Harryho. Jak jsem si mohl myslet, že kouzelný vlak, který jede do kouzelnické školy bude někde takhle lidem na očích?Pomalu se vydal k tomu místu a když už tam nebyl nikdo, kdo by se chtěl taky bláznivě rozeběhnout proti zdi, zbylo to na něm. Objevil se na druhé straně a uviděl krásnou červeno černou parní lokomotivu. Hned před ním byla cedule s nápisem nástupiště devět a třičtvrtě, Bradavický expres.
"Za minutu odjíždíme!" Zvolal nějaký chlápek, který byl pravděpodobně průvodčí. Harry se nestačil ještě ani vynadívat, ale co mohl čekat, když mu to tak trvalo? Dal si zavazadla do prostoru (a teď se podrž) pro zavazadla a vstoupil do expresu. Procházel všelijaká kupéčka, aby našel jedno volné místo. Hledání se mu nakonec vyplatilo a on objevil jedno, kde seděl jakýsi kluk se zrzavou hlavou.
"Ahoj. Můžu si přisednout?" Zeptal se Harry nervózně.
"Jasně." Usmála se zrzavá hlava. "Já jsem Ron Weasley." Podal Harrymu ruku."
"Já jsem Harry.. Potter." Harry mu to samozřejmě oplatil a potřásl si s ním.
"Ten Harry Potter? WOW!" Jeho úsměv se mu rozšířil tak, že by mohl hrát Jokera v Batmanovi.
"Jo.." Harry se taky usmál.
"Doufám, že budeme spolu na koleji, protože nikoho jiného neznám. Tedy kromě svých bratrů, ale.. To je něco jiného."
"To chápu. Snad budeme. A kolik máš bratrů?" Zeptal se Harry.
"Pět a jednu sestru." Opět se rozzářil, nebo ten dojem dělaly alespoň ty vlasy. "Jmenují se: Bill, Charlie, Fred a George... to jsou dvojčata, Percy a Ginny."
"To jste dost veliká rodina. Já mám jen bratrance a to je teprve případ." Zasmál se a promnul si čelo. Cítil, jak se vlak rozjel, protože sebou oba dva škubli. Ron se nahnul z okna vlaku a začal mávat své mamce, která jej sem pravděpodobně doprovodila. V tu chvilku se Harrymu trochu zastesklo, protože neměl komu zamávat.

......................

Zdravím!
Pokud ses dostal až na konec této kapitoly, tak jsem ti vděčná, že jsi mi věnoval kousek svého času a budu moc ráda, když si jej najdeš i na další. :)
Měj se.. :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama