#4 Mudla

2. srpna 2015 v 12:59 | Adribull |  Jen klid, Harry!
#4 MUDLA

"To chápu. Snad budeme. A kolik máš bratrů?" Zeptal se Harry.
"Pět a jednu sestru." Opět se rozzářil, nebo ten dojem dělaly alespoň ty vlasy. "Jmenují se: Bill, Charlie, Fred a George... to jsou dvojčata, Percy a Ginny."
"To jste dost veliká rodina. Já mám jen bratrance a to je teprve případ." Zasmál se a promnul si čelo. Cítil, jak se vlak rozjel, protože sebou oba dva škubli. Ron se nahnul z okna vlaku a začal mávat své mamce, která jej sem pravděpodobně doprovodila. V tu chvilku se Harrymu trochu zastesklo, protože neměl komu zamávat.

......................

Zrzek se posadil zpět na své místo a zadíval se na Harryho. Opět se usmál.
"Uhm..." Snažil se Harry začít konverzaci. Promnul si ruce a pak se znovu podíval na Rona. "Jsi rád, že jdeš na tuhle školu? Máš z toho dobrý pocit? Já.. Promiň, že se tak ptám, jen vůbec nevím, co je to zač. To že existují kouzla vím sotva dva dny.." Ve tváři se mu objevil nejistý výraz.
"Neboj se. Bradavice jsou super škola. Užiješ si tam spoustu zábavy, to mi věř. Když mi o tom vždy doma bratři vyprávěli, tak jsem jim záviděl a přál jsem si, abych se sem taky dostal. Navíc, budu tam já." Když mu to pověděl tak s radostí, Harrymu trochu spadl kámen ze srdce. Pousmál se na Rona a zadíval se z okna, jak ubíhá krajina s jízdou vlaku. Všiml si, že Ron svůj pohled upírá taktéž ven.

...

"No podívejme se. Nejsi ty náhodou Harry Potter?" Vytrhl nás z naší mlčící chvilky nějaký nagelovaný blonďák, který pravděpodobně jenom procházel kolem.*
"Jo... To jsem." Podíval jsem se na něj a trochu znejistil. Vypadal, že je o málo větší než já.
"Já jsem Draco Malfoy. Určitě jsi o mém rodu už slyšel. Hodně se o nás povídá. "
"Ne.. promiň.." Harry trochu nadzvedl koutky a zavrtěl hlavou. Draco rychle svůj pohled stočil k Ronovi, který se tiše zasmál. Zamračil se.
"Co se směješ ty mudlo?! Hádám, že ty jsi Weasley. Ty tvoje špinavý vlasy mluví za všechno." V jeho hlase se najednou objevila jízlivost. Ron jenom polkl a podíval se do země.
"Ehm... Co je to..mudla?" Nechápal Harry.
"Mudla je ten, kdo nečaruje. " Zasmál se Draco a vysvětlil mu to. "Možná by sis měl ujasnit, s kým se opravdu chceš bavit." Nadhodil a odešel z kupéčka. Harry to ale stále moc nechápal.
"Nečaruje?" Zopakoval po Malfoyovi a zase se trochu zamračil."
"Moje máma není kouzelnice. Jenom můj otec." Pousmál se, ale Harry viděl, že se ho to dotklo. "Sice neumí čarovat, ale je to ta nejmilejší žena, kterou jsem kdy poznal. Dělá pro nás první, poslední."
"Musíš mít fajn mámu." Usmál se Harry a doufal, že mu trochu odlehčí situaci.
"To mám.." Úsměv se objevil i na Ronově tváři. Harry se opřel hlavou o okno a opět se spokojeně díval na krajinu kolem.

...

"Vstávej!.. " Zalomcoval s ním někdo. Když otevřel oči, uviděl Rona, jak se nad ním sklání. Rozhlédl se kolem. Byla už tma. "Jsme na místě!.." Znovu zašeptal a začal se vesele oblékat. Harry si rychle zapnul mikinu a oba se vydali ven z vlaku.
"Pojďte rychle, prvňáci! Tudy!" Harry uslyšel známý hlas, jak volá na všechny, aby šli za ním.
"To je Hagrid!" Usmál se na Rona.
"Kdo?" Ron jen zvedl nechápavě obočí.
"Ještě ho poznáš." Usmíval se Harry dál. Chytil zrzka za ruku a tahal jej rychle tím směrem. S celou skupinou došli k loďkám. Tam se naskládali po čtyrech až pěti a pomalu pluly za Hagridem, k obrovskému zámku.
"Páni!" Zašeptali oba dva na jednou a usmáli se na sebe. Byl to neuvěřitelný pohled. Harry se nemohl vynadívat. Obrovský, kamenný zámek a stál na útesu, který ze předu omývala voda. Harry jej tak pečlivě zkoumal, až se nakláněl přes loďku. Všechny málem s sebou strhl do vody.
"Promiňte.." Zastyděl se, když pohnul s celou loďkou a zase si sedl normálně. Začal si žmoulat rukávy, ale jeho údiv stále směřoval k Bradavicím. Najednou si uvědomil, že vlastně nikdo nepádluje. Jak je tedy možné, že jednou? Jeho zvědavost a údiv rostli.

...

Hagrid je pomalu doprovodil ke škole, za její hradby a po schodech až do samotné jídelny. Když vešli do té obrovské místnosti se čtyřmi dlouhatánskými stoly, všichni svůj pohled hned upřeli ke stropu. Vypadal jako noční obloha a všude nad nimi se vznášeli zapálené svíce.
"Ten strop tam je, jen je začarovaný tak, aby vypadal jako noční obloha. Četla jsem to v bradavických dějinách." Řekla jedna holka, která prošla kolem Rona a Harryho. Ti si uvědomili, že Hagrid už šel dávno se skupinkou na konec místnosti, a tak je rychle doběhli. Hagrid se postavil vedle stolu, kde pravděpodobně seděli všichni profesoři.
"Vítám vás v Bradavicích.. Škole čar a kouzel." Stoupl si jeden starý pán. Měl dlouhé vousy a díval se na celou skupinku, než si všiml Harryho. "Já jsem Albus Brumbál. Ředitel Bradavické školy. Než se usadíte ke stolům a začne večeře, přijdete sem a my vás přiřadíme do vaší koleje." Usadil se. Jedna žena nesla v rukou podivný klobouk a stoupla si k židli, která byla natočená směrem k nám.
"Slečna Hermiona Grangerová?" Koukala se do davu, ze kterého vyšla dívka. Byla to ta, co mluvila předtím o tom stropě. "Sedněte si" Pobídla jí profesorka a mladá dívka tak udělala. Profesorka jí dala na hlavu klobouk a ten začal mluvit.
"Hmmm... Jsi mladá a chytrá dívka. Nebelvír!" Zvolal a dívka si radostně odkráčela sednout k nebelvírskému stolu, který byl z jejího pohledu druhý nalevo.
"Pan Neville Longbottom?" Pronesla profesorka. Jeden vystrašený chlapec šel opět k ní a rovnou se posadil.
"Nebelvír!.." Prohlásil klobouk a ani se nezamyslel. Neville vstal a bylo vidět, že si oddech. Lidé stejně jako předtím zatleskaly a Neville si sedl ke své koleji.
"Ron Weasley."
"Drž mi palce.."Pošeptal Harrymu a sedl si na židli.. Klobou se dotkl jeho hlavy a hned začal povídat.
"Jsi jako tvoji bratři.. Jasný Nebelvír." Ron celý šťastný vystřelil ke svým sourozencům. Po cestě se podíval na Harryho a ukázal mu, že mu drží palce. Harry mu úsměv opětoval.
"Draco Malfoy." Ten nagelovaný kluk to měl za sebou tak rychle, že si to většina ani neuvědomila. Sotva se klobouk k němu jenom přiblížil, řekl, že patří do zmijozelu. Malfoy, stejně tak rychle jako přišel, zase zmizel.
"Harry Potter." Všichni utichli a svůj pohled nasměřovali na Harryho. Ten se naopak od Malfoye strašně táhl. Čím blíž se dostával k profesorce a tomu klobouku, tím více se mu stahoval žaludek. S každým krokem cítil větší tíhu na nohou a měl pocit, že mu za chvilku vyskočí srdce z hrudi, jak na ní bubnovalo. Otočil se směrem ke studentům a na všechny se zadíval. To ticho bylo pro něj tak ohlušující. Měl pocit, že slyší, jak všichni mrkají, ale to si jenom namlouval. Oni ani nemrkli. Připadalo mu, jako by měli všichni nějaké očekávání a on ho zkazí. Pomalu si sedl na židli a zatnul pěsti. Profesorka mu položila klobouk na hlavu.

......................

Zdravím!
Tak a je tu další pokračování. Snad sis užil jeho čtení.. :)
Měj se.. :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 kiliaice kiliaice | E-mail | Web | 8. srpna 2015 v 0:39 | Reagovat

To je uzasne. Uz sa tesim na dalsiu cast dufam ze bude skoro. Som hrozne zvedava :D  :D  :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama